Sukta 1.142
वि श्रयन्तामृतावृधः प्रयै देवेभ्यो महीः । पावकासः पुरुस्पृहो द्वारो देवीरसश्चतः ॥
वि श्र॑यन्तामृता॒वृध॑: प्र॒यै दे॒वेभ्यो॑ म॒हीः । पा॒व॒कास॑: पुरु॒स्पृहो॒ द्वारो॑ दे॒वीर॑स॒श्चत॑: ॥
ví śrayantām ṛtā-vṛ́dhaḥ pra-yái devébhyo mahī́ḥ | pāvakā́saḥ puru-spṛ́ho dvā́ro devī́r asaścátaḥ ||
Let the great divine doors, purifying and full of manifold longing, open wide—strengthened by the Truth—so that the path forward may be made for the gods; may they not cling back, but release the passage for the descending powers.
वि । श्र॒य॒न्ता॒म् । ऋ॒त॒ऽवृधः॑ । प्र॒ऽयै । दे॒वेऽभ्यः॑ । म॒हीः । पा॒व॒कासः॑ । पु॒रु॒ऽस्पृहः॑ । द्वारः॑ । दे॒वीः । अ॒स॒श्चतः॑ ॥वि । श्रयन्ताम् । ऋतवृधः । प्रयै । देवेभ्यः । महीः । पावकासः । पुरुस्पृहः । द्वारः । देवीः । असश्चतः ॥vi | śrayantām | ṛta-vṛdhaḥ | pra-yai | deve--bhyaḥ | mahīḥ | pāvakāsaḥ | puru-spṛhaḥ | dvāraḥ | devīḥ | asaścataḥ