उद्योगपर्व अध्याय १३३ — संजये मातृउपदेशः
Udyoga Parva Adhyaya 133 — A Mother’s Counsel to Saṃjaya
जब सेवाका काम करनेवाले दास, भरण-पोषण पानेवाले कुट॒म्बी, आचार्य, ऋत्विक् और पुरोहित जीविकाके अभावमें हमें छोड़कर जाने लगेंगे, उस समय उन्हें देखकर तुझे जीवन-धारणका कोई प्रयोजन नहीं दिखायी देगा ।। यदि कृत्यं न पश्यामि तवाद्याहं यथा पुरा | श्लाघनीयं यशस्यं च का शान्तिहवदयस्य मे,यदि पहलेके समान आज भी मैं तेरे यशकी वृद्धि करनेवाले प्रशंसनीय कर्मोंको नहीं देखूँगी तो मेरे हृदयको क्या शान्ति मिलेगी?
yadā sevakāḥ kāmakaraṇā dāsā bharaṇa-poṣaṇa-prāptāḥ kuṭumbinaḥ ācāryā ṛtvijaḥ purohitāś ca jīvikābhāvena asmān tyaktvā gamiṣyanti, tadā tān dṛṣṭvā tava jīvana-dhāraṇe na kiñcid prayojanaṃ pratibhāsyate. yadi kṛtyaṃ na paśyāmi tavādya'haṃ yathā purā | ślāghanīyaṃ yaśasyaṃ ca kā śāntir hṛdayasya me ||
When the servants who do our work, the household dependents sustained by our support, and the teacher, officiating priests, and family priest—deprived of livelihood—begin to abandon us and depart, then, seeing them go, you will find no purpose in continuing to live. And if, as before, I do not see today those praiseworthy deeds of yours that increase your good fame, what peace can there be for my heart?
पुत्र उवाच