Āśā-prabhava (आशाप्रभव) — On the Rise and Power of Hope/Expectation
Sumitra Itihāsa Begins
इत्युक्त्वा प्रययौ तत्र यतो वृत्तं नराधिप । ततः प्रभामयी देवी शरीरात् तस्य निर्यया,त्वया त्यक्ता गमिष्यामि बल॑ हानुगता हाहम् | नरेश्वर! ऐसा कहकर बल सदाचारके पीछे चला गया। तत्पश्चात् प्रह्नमादके शरीरसे एक प्रभामयी देवी प्रकट हुई। दैत्यराजने उससे पूछा--“आप कौन हैं?” वह बोली--'मैं लक्ष्मी हूँ। सत्यपराक्रमी वीर! मैं स्वयं ही आकर तुम्हारे शरीरमें निवास करती थी, परंतु अब तुमने मुझे त्याग दिया; इसलिये चली जाऊँगी; क्योंकि मैं बलकी अनुगामिनी हूँ”
ity uktvā prayayau tatra yato vṛttaṃ narādhipa | tataḥ prabhāmayī devī śarīrāt tasya niryayau | tvayā tyaktā gamiṣyāmi bala-hānugatā hāham |
Having said this, he departed for the place where the course of conduct had gone, O king. Then, from his body there emerged a radiant goddess. She declared, “Abandoned by you, I shall depart. Alas, I follow Strength (Bala).”
ब्राह्मण उवाच