“जब राजा दुर्योधनने तुम्हारी ही सलाह लेकर भीमसेनको जहर मिलाया हुआ अन्न खिलाया और उन्हें सर्पोंसे डँसवाया, उस समय तुम्हारा धर्म कहाँ गया था? ।। यद् वारणावते पार्थान् सुप्ताज्जतुगृहे तदा । आदीपयस्त्वं राधेय कक््व ते धर्मस्तदा गत:,'राधानन्दन! उन दिनों वारणावतनगरमें लाक्षाभवनके भीतर सोये हुए कुन्तीकुमारोंको जब तुमने जलानेका प्रयत्न कराया था, उस समय तुम्हारा धर्म कहाँ गया था?
sañjaya uvāca |
yadā rājā duryodhanas tavaiva mantrām ādāya bhīmasenāya viṣadattaṃ bhaktaṃ prāśayām āsa, sarpaiś ca daṃśayām āsa, tadā te dharmaḥ kva gataḥ? |
yad vāraṇāvate pārthān suptān jātugṛhe tadā ādīpayas tvaṃ rādheya, kva te dharmas tadā gataḥ? ||
Sañjaya said: “When King Duryodhana, acting on your very counsel, fed Bhīmasena food laced with poison and had him bitten by serpents—where had your dharma gone then? And when, at Vāraṇāvata, you sought to burn the Pārthas as they slept inside the house of lac—O son of Rādhā—where was your dharma at that time?”
संजय उवाच