अध्याय ९ — कर्णस्य प्रहारः, योधयुग्मनियोजनम्, शैनेय-कैकेययोर्युद्धविन्यासः
संजय! मेरी इस सेनाका उत्कर्ष अथवा उत्साह नष्ट हो गया है। इसके प्रमुख वीर कर्णके मारे जानेपर अब यह बच सकेगी, ऐसा मुझे नहीं दिखायी देता है ।। तौ हि वीरौ महेष्वासौ मदर्थे त्यक्तजीवितौ । भीष्मद्रोणौ हतीौ श्रुत्वा को न्यर्थों जीवितेन मे,मेरे लिये प्राणोंका मोह छोड़ देनेवाले महाधनुर्धर वीर भीष्म और द्रोणाचार्य मारे गये, यह सुनकर मेरे जीवित रहनेका क्या प्रयोजन है?
sañjaya! meyā asyāḥ senāyā utkarṣaḥ athavā utsāho naṣṭo gataḥ. asyāḥ pradhāna-vīrasya karṇasya māraṇe sati idānīm eṣā rakṣituṃ śakṣyati iti me na pratibhāti. tau hi vīrau maheṣvāsau mad-arthe tyakta-jīvitau—bhīṣma-droṇau hatāv iti śrutvā ko ’narthaḥ jīvitena me?
“Sanjaya, the strength—indeed the very spirit—of this army has collapsed. Now that its foremost hero, Karna, has been slain, I do not see how it can survive. Those two mighty bowmen, Bhishma and Drona, had cast off attachment to life for my sake; hearing that they have been killed, what purpose is there in my continuing to live?”
वैशम्पायन उवाच