Śārṅgakānāṃ Avināśaḥ (Why the Śārṅga Birds Were Spared) | शार्ङ्गकानामविनाशः
पूर्णे तु द्वादशे वर्षे खाण्डवप्रस्थमागत: । (ववन्दे धौम्यमासाद्य मातरं च धनंजय: ।। बारहवाँ वर्ष पूर्ण होनेपर वे खाण्डवप्रस्थमें आये। उन्होंने धौम्यजीके पास जाकर उनको तथा माता कुन्तीको प्रणाम किया। स्पृष्टवा च चरणौ राज्ञों भीमस्य च धनंजय: । यमाभ्यां वन्दितो हृष्ट: सस्वजे तौ ननन्द च ।।) अभिगम्य च राजानं नियमेन समाहित:
pūrṇe tu dvādaśe varṣe khāṇḍavaprastham āgataḥ | (vavande dhaumyām āsādya mātaraṃ ca dhanañjayaḥ || spṛṣṭvā ca caraṇau rājño bhīmasya ca dhanañjayaḥ | yamābhyāṃ vandito hṛṣṭaḥ sasvaje tau nananda ca ||) abhigamya ca rājānaṃ niyamena samāhitaḥ ||
Vaiśampāyana said: When the twelve years were completed, Dhanañjaya (Arjuna) came to Khāṇḍavaprastha. Approaching Dhaumya, he bowed to him and also to his mother Kuntī. Touching the feet of the king and of Bhīma, Arjuna—honoured by the twins—was delighted; he embraced them and rejoiced. Then, having approached the king with disciplined self-control, he stood composed according to proper observance.
वैशम्पायन उवाच