Vidurovācā: Śreyas, Mantra, and Conciliation toward the Pāṇḍavas (विदुरोवाच—श्रेयः-मन्त्र-समाधानम्)
(सर्वेज्प्यतुष्यन् नृप पाण्डवेया- स्तस्या: शुभ: शीलसमाधिवृत्तै: । सा चाप्येषा याज्ञसेनी तदानीं विवर्धयामास मुद स्वसुव्रतैः ।।) राजन! सभी पाण्डव द्रौपदीकी सुशीलता, एकाग्रता और सद्व्यवहारसे बहुत संतुष्ट थे (और द्रौपदीको भी संतुष्ट रखनेका प्रयत्न करते थे)। इसी प्रकार ट्रुपदकुमारी कृष्णा भी उस समय अपने उत्तम नियमोंद्वारा पाण्डवोंका आनन्द बढ़ाती थी। इति श्रीमहाभारते आदिपर्वणि वैवाहिकपर्वणि द्रौपदीविवाहे सप्तनवत्यधिकशततमो<ध्याय:
sarveṣv apy atuṣyan nṛpa pāṇḍaveyās tasyāḥ śubhaḥ śīla-samādhi-vṛttaiḥ | sā cāpy eṣā yājñasenī tadānīṃ vivardhayāmāsa mudaṃ sva-suvrataiḥ ||
Vaiśampāyana said: O king, all the sons of Pāṇḍu were deeply pleased with her—by her auspicious character, her steadiness of mind, and her refined conduct. And she too, Yājñasenī (Draupadī), at that time increased the joy of the Pāṇḍavas through her own excellent vows and disciplined way of life.
वैशम्पायन उवाच