Sukta 1.122
एतं शर्धं धाम यस्य सूरेरित्यवोचन्दशतयस्य नंशे । द्युम्नानि येषु वसुताती रारन्विश्वे सन्वन्तु प्रभृथेषु वाजम् ॥
ए॒तं शर्धं॑ धाम॒ यस्य॑ सू॒रेरित्य॑वोच॒न्दश॑तयस्य॒ नंशे॑ । द्यु॒म्नानि॒ येषु॑ व॒सुता॑ती रा॒रन्विश्वे॑ सन्वन्तु प्रभृ॒थेषु॒ वाज॑म् ॥
etáṃ śárdhaṃ dhā́ma yásya sūrér íty avocan dáśa-tayasya náṃśe | dyumnā́ni yéṣu vasú-tātī rārán víśve sanvantu prabhṛthéṣu vā́jam ||
„Dies ist die Schar, dies die Stütze jenes lichtvollen Gebers“—so sprachen sie, um des Anteils des Daśataya willen. In denen die Lichter der Macht und die Fülle des Reichtums sich erfreuen—mögen alle in den dargebrachten Opfergaben die Fülle der Kraft (vāja) gewinnen.
ए॒तम् । शर्ध॑म् । धाम॑ । यस्य॑ । सू॒रेः । इति॑ । अ॒वो॒च॒न् । दश॑ऽतयस्य । नंशे॑ । द्यु॒म्नानि॑ । येषु॑ । व॒सुऽता॑तिः । र॒रन् । विश्वे॑ । स॒न्व॒न्तु॒ । प्र॒ऽभृ॒थेषु॑ । वाज॑म् ॥एतम् । शर्धम् । धाम । यस्य । सूरेः । इति । अवोचन् । दशतयस्य । नंशे । द्युम्नानि । येषु । वसुतातिः । ररन् । विश्वे । सन्वन्तु । प्रभृथेषु । वाजम् ॥etam | śardham | dhāma | yasya | sūreḥ | iti | avocan | daśa-tayasya | naṃśe | dyumnāni | yeṣu | vasu-tātiḥ | raran | viśve | sanvantu | pra-bhṛtheṣu | vājam