Kaivalya
हृत्पुण्डरीकं विरजं विशुद्धं विचिन्त्य मध्ये विशदं विशोकम् । अचिन्त्यमव्यक्तमनन्तरूपं शिवं प्रशान्तममृतं ब्रह्मयोनिम् ॥
तमादिमध्यान्तविहीनमेकं विभुं चिदानन्दमरूपमद्भुतम् । उमासहायं परमेश्वरं प्रभुं त्रिलोचनं नीलकण्ठं प्रशान्तम् । ध्यात्वा मुनिर्गच्छति भूतयोनिं समस्तसाक्षिं तमसः परस्तात् ॥६-७॥
हृत्-पुण्डरीकम् विरजम् विशुद्धम् विचिन्त्य मध्ये विशदम् विशोकम् । अचिन्त्यम् अव्यक्तम् अनन्त-रूपम् शिवम् प्रशान्तम् अमृतम् ब्रह्म-योनिम् ।
तम् आदि-मध्य-अन्त-विहीनम् एकम् विभुम् चित्-आनन्दम् अरूपम् अद्भुतम् । उमा-सहायम् परम-ईश्वरम् प्रभुम् त्रि-लोचनम् नील-कण्ठम् प्रशान्तम् । ध्यात्वा मुनिः गच्छति भूत-योनिम् समस्त-साक्षिम् तमसः परस्तात् ॥६-७॥
hṛtpuṇḍarīkaṃ virajaṃ viśuddhaṃ vicintya madhye viśadaṃ viśokam | acintyamavyaktamanantarūpaṃ śivaṃ praśāntamamṛtaṃ brahmayonim ||
tamādimadhyāntavihīnamekaṃ vibhuṃ cidānandamarūpam adbhutam | umāsahāyaṃ parameśvaraṃ prabhuṃ trilocanaṃ nīlakaṇṭhaṃ praśāntam | dhyātvā munirgacchati bhūtayoniṃ samastasākṣiṃ tamasaḥ parastāt ||6-7||
হৃদয়-পদ্মকে—রজঃশূন্য, সম্পূর্ণ বিশুদ্ধ—ধ্যান করে, তার মধ্যস্থিত নির্মল ও শোকহীন তত্ত্বকে চিন্তা করুক; যা অচিন্ত্য, অব্যক্ত, অনন্তরূপ, শিব, পরম প্রশান্ত, অমৃত, ব্রহ্মযোনি। যিনি আদ্য-মধ্য-অন্তহীন এক, সর্বব্যাপী, চিদানন্দ, নিরাকার, বিস্ময়কর; উমাসহায় পরমেশ্বর, প্রভু, ত্রিনয়ন, নীলকণ্ঠ, প্রশান্ত—তাঁকে ধ্যান করে মুনি ভूतযোনি, সর্বসাক্ষী, তমসের পরস্থিত সেই তত্ত্বে উপনীত হন।
Having contemplated the lotus of the heart—stainless, completely pure—(and) in its midst (that which is) clear and sorrowless; (that which is) unthinkable, unmanifest, of infinite forms; auspicious (Śiva), utterly tranquil, immortal, the source/womb of Brahman— Having meditated on Him who is without beginning, middle, or end; the One, all-pervading; consciousness-and-bliss; formless, wondrous; the Lord, the supreme Īśvara, the mighty one, the three-eyed, blue-throated, tranquil, accompanied by Umā— the sage reaches the source of beings, the witness of all, beyond darkness.