Next Verse

Kurma Purana — Purva Bhaga, Shloka 1

Brahmā’s Lotus-Birth, the Sealing of the Cosmic Womb, and the Epiphany of Parameśvara

Hari–Hara Samanvaya

इति श्रीकूर्मपुराणे षट्साहस्त्र्यां संहितायां पूर्वविभागे ऽष्टमो ऽध्यायः सूत उवाच एतच्छ्रुत्वा तु वचनं नारदाद्या महर्षयः / प्रणम्य वरदं विष्णुं पप्रच्छुः संशयान्विता

iti śrīkūrmapurāṇe ṣaṭsāhastryāṃ saṃhitāyāṃ pūrvavibhāge 'ṣṭamo 'dhyāyaḥ sūta uvāca etacchrutvā tu vacanaṃ nāradādyā maharṣayaḥ / praṇamya varadaṃ viṣṇuṃ papracchuḥ saṃśayānvitā

এইভাবে শ্রীকূর্মপুরাণের ষট্সাহস্ত্রী সংহিতার পূর্ববিভাগে অষ্টম অধ্যায় সমাপ্ত। সূত বললেন—এই বাক্য শুনে নারদ প্রমুখ মহর্ষিগণ বরদ বিষ্ণুকে প্রণাম করে, সংশয়ে আবিষ্ট হয়ে, তাঁকে প্রশ্ন করলেন।

itithus
iti:
Sambandha (सम्बन्ध/quotative marker)
TypeIndeclinable
Rootiti (अव्यय)
Formअव्यय; इति-शब्दः (quotative particle)
śrī-kūrma-purāṇein the Śrī Kūrma Purāṇa
śrī-kūrma-purāṇe:
Adhikarana (अधिकरण/locative)
TypeNoun
Rootśrī + kūrma + purāṇa (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग; सप्तमी विभक्ति (Locative/सप्तमी); एकवचन; समासः—तत्पुरुष (śrī-kūrma-purāṇa = the Śrī Kūrma Purāṇa)
ṣaṭ-sāhastryāmin the ‘six-thousand’ (collection)
ṣaṭ-sāhastryām:
Adhikarana (अधिकरण)
TypeNoun
Rootṣaṭ + sāhastrī (प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग; सप्तमी विभक्ति; एकवचन; द्विगु-समास (six-thousand [collection])
saṃhitāyāmin the saṃhitā
saṃhitāyām:
Adhikarana (अधिकरण)
TypeNoun
Rootsaṃhitā (प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग; सप्तमी विभक्ति; एकवचन
pūrva-vibhāgein the former section
pūrva-vibhāge:
Adhikarana (अधिकरण)
TypeNoun
Rootpūrva + vibhāga (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग; सप्तमी विभक्ति; एकवचन; तत्पुरुष-समास (pūrva-vibhāga = former section)
aṣṭamaḥeighth
aṣṭamaḥ:
Viśeṣaṇa (विशेषण)
TypeAdjective
Rootaṣṭama (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग; प्रथमा विभक्ति (Nominative/प्रथमा); एकवचन; क्रमवाचक विशेषण
adhyāyaḥchapter
adhyāyaḥ:
Karta (कर्ता/subject)
TypeNoun
Rootadhyāya (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग; प्रथमा विभक्ति; एकवचन
sūtaḥSūta
sūtaḥ:
Karta (कर्ता)
TypeNoun
Rootsūta (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग; प्रथमा विभक्ति; एकवचन
uvācasaid
uvāca:
Kriyā (क्रिया)
TypeVerb
Rootvac (धातु)
Formलिट्-लकार (Perfect/लिट्); प्रथमपुरुष; एकवचन; परस्मैपद
etatthis
etat:
Karma (कर्म/object)
TypeNoun
Rootetat (सर्वनाम-प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग; द्वितीया विभक्ति (Accusative/द्वितीया); एकवचन; सर्वनाम
śrutvāhaving heard
śrutvā:
Pūrvakāla-kriyā (पूर्वकाल-क्रिया)
TypeVerb
Rootśru (धातु)
Formक्त्वा-प्रत्ययान्त अव्ययकृदन्त (Gerund/absolutive); ‘having heard’
tubut/then
tu:
Sambandha (सम्बन्ध/particle)
TypeIndeclinable
Roottu (अव्यय)
Formअव्यय; निपात (particle)
vacanamstatement/words
vacanam:
Karma (कर्म)
TypeNoun
Rootvacana (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग; द्वितीया विभक्ति; एकवचन
nārada-ādyāḥbeginning with Nārada
nārada-ādyāḥ:
Viśeṣaṇa (विशेषण)
TypeAdjective
Rootnārada + ādi (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग; प्रथमा विभक्ति; बहुवचन; तत्पुरुष-समास (nārada-ādyāḥ = beginning with Nārada)
maharṣayaḥgreat sages
maharṣayaḥ:
Karta (कर्ता)
TypeNoun
Rootmaharṣi (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग; प्रथमा विभक्ति; बहुवचन
praṇamyahaving bowed
praṇamya:
Pūrvakāla-kriyā (पूर्वकाल-क्रिया)
TypeVerb
Rootpra-ṇam (धातु)
Formक्त्वा-प्रत्ययान्त अव्ययकृदन्त (Gerund); ‘having bowed’
vara-damboon-giving
vara-dam:
Viśeṣaṇa (विशेषण)
TypeAdjective
Rootvara + da (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग; द्वितीया विभक्ति; एकवचन; तत्पुरुष-समास (vara-da = giver of boons)
viṣṇumViṣṇu
viṣṇum:
Karma (कर्म/object of praṇamya)
TypeNoun
Rootviṣṇu (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग; द्वितीया विभक्ति; एकवचन
papracchuḥasked
papracchuḥ:
Kriyā (क्रिया)
TypeVerb
Rootprach (धातु)
Formलिट्-लकार (Perfect/लिट्); प्रथमपुरुष; बहुवचन; परस्मैपद
saṃśaya-anvitāḥfilled with doubts
saṃśaya-anvitāḥ:
Viśeṣaṇa (विशेषण)
TypeAdjective
Rootsaṃśaya + anvita (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग; प्रथमा विभक्ति; बहुवचन; तत्पुरुष-समास (saṃśaya-anvita = endowed with doubts)

Sūta

Primary Rasa: shanta

Secondary Rasa: adbhuta

K
Kurma Purana
S
Sūta
N
Nārada
M
Maharṣis
V
Viṣṇu

FAQs

Indirectly: it frames Viṣṇu as the authoritative, boon-giving divine source whom sages approach for clarification—suggesting that knowledge of ultimate reality is gained through humble inquiry to the Supreme.

No specific technique is taught in this verse; it establishes the classical purāṇic method preceding Yoga instruction—śravaṇa (hearing), praṇāma (reverent surrender), and praśna (disciplined questioning) as the gateway to later teachings such as Pāśupata-oriented practice and dharma.

While Śiva is not named here, the verse situates Viṣṇu as the boon-giving teacher addressed by sages—within the Kūrma Purāṇa’s broader synthesis where such divine instruction later harmonizes Śaiva and Vaiṣṇava perspectives.