ब्रह्मोवाच । साभिप्रायं साधु वत्स त्वया प्रोक्तमिदं वचः । एवं कुरुष्वैकमर्घमानय त्वं सुशीघ्रतः
brahmovāca | sābhiprāyaṃ sādhu vatsa tvayā proktamidaṃ vacaḥ | evaṃ kuruṣvaikamarghamānaya tvaṃ suśīghrataḥ
ব্ৰহ্মাই ক’লে: “ভাল ক’লা, বৎস! তোমাৰ এই বাক্য অৰ্থপূৰ্ণ আৰু শুভ-অভিপ্ৰায়যুক্ত। তেন্তে তেনেকৈয়ে কৰা—একমাত্ৰ অৰ্ঘ্য আনিবা, আৰু অতি শীঘ্ৰে আনিবা।”
Brahmā
Listener: Pulastya
Scene: ब्रह्मा पुलस्त्यं ‘वत्स’ इति स्नेहेन सम्बोध्य, हस्त-चेष्टया ‘एकम् अर्घम् आनय’ इति आज्ञापयति; पुलस्त्यः तत्परः।
Right intention plus dharmic reasoning should be promptly enacted—good counsel becomes merit through swift practice.
Not specified yet; the narrative is preparing to identify a foremost tīrtha among many.
Bring a single argha for worship, implying selection of the foremost recipient.