Previous Verse
Next Verse

Shloka 67

देवादिसृष्टिकथनम् (वसिष्ठशोकः, पराशरजन्म, एकलिङ्गपूजा, रुद्रदर्शनम्)

श्रुत्वा वसिष्ठो ऽपि पपात भूमौ पौत्रस्य वाक्यं स रुदन्दयालुः अरुन्धती चाश्रमवासिनस्तदा मुनेर्वसिष्ठस्य मुनीश्वराश् च

śrutvā vasiṣṭho 'pi papāta bhūmau pautrasya vākyaṃ sa rudandayāluḥ arundhatī cāśramavāsinastadā munervasiṣṭhasya munīśvarāś ca

পৌত্ৰৰ কথা শুনি দয়ালু বশিষ্ঠ মুনিও কান্দি কান্দি মাটিত পৰিল। তেতিয়া অৰুন্ধতী, আশ্ৰমবাসীসকল আৰু বশিষ্ঠ-মুনিৰ সৈতে সম্পৰ্কিত মহর্ষিসকলেও শোকাকুল হৈ বিলাপ কৰিলে।

श्रुत्वाhaving heard
श्रुत्वा:
वसिष्ठःVasiṣṭha
वसिष्ठः:
अपिalso
अपि:
पपातfell down
पपात:
भूमौon the ground
भूमौ:
पौत्रस्यof the grandson
पौत्रस्य:
वाक्यम्the statement/words
वाक्यम्:
सःhe
सः:
रुदन्weeping
रुदन्:
दयालुःcompassionate, tender-hearted
दयालुः:
अरुन्धतीArundhatī
अरुन्धती:
and
:
आश्रमवासिनःdwellers of the āśrama (hermitage)
आश्रमवासिनः:
तदाthen
तदा:
मुनेः वसिष्ठस्यof the sage Vasiṣṭha
मुनेः वसिष्ठस्य:
मुनीश्वराःlordly sages, foremost seers
मुनीश्वराः:
and
:

Suta Goswami (narrating to the sages at Naimisharanya)