देवादिसृष्टिकथनम् (वसिष्ठशोकः, पराशरजन्म, एकलिङ्गपूजा, रुद्रदर्शनम्)
अहो ऽद्भुतं मया दृष्टं दुःखपात्री ह्यहं विभो दुःखत्राता भव ब्रह्मन् ब्रह्मसूनो जगद्गुरो
aho 'dbhutaṃ mayā dṛṣṭaṃ duḥkhapātrī hyahaṃ vibho duḥkhatrātā bhava brahman brahmasūno jagadguro
আহো! মই অদ্ভুত দৃশ্য দেখিলোঁ; তথাপি মই দুখৰ পাত্ৰ হৈ পৰিছোঁ, হে বিভো। হে ব্ৰহ্মন—ব্ৰহ্মসুনু, জগতগুৰু—মোৰ দুখৰ ত্ৰাতা হওক।
A distressed supplicant addressing a divine guru-like figure (invoked as 'son of Brahma' and 'world-teacher') within Suta’s narrated frame