
《曼杜迦奥义书》(Māṇḍūkya Upaniṣad)隶属《阿闼婆吠陀》,为主要奥义书之一,仅12颂却以高度凝练的方式阐述吠檀多的核心。其思想枢纽是神圣音节“唵”(Oṁ,praṇava),被解释为梵(Brahman)与我(Ātman)的总体象征。文本通过对三种经验领域——清醒、梦境与深睡——的分析,提出自我的“四分”(pāda):清醒的毗湿瓦那罗(Vaiśvānara)、梦境的泰阇萨(Taijasa)、深睡的般若(Prājña),以及“第四”(Turīya)。 “第四”并非另一个心理状态,而是贯穿并照亮一切状态的见证意识:寂静、吉祥、非二(advaita)。对“唵”的观修——A-U-M及其超越声音的“无音”部分——旨在引导人直接体认我与梵同一,从而指向解脱(mokṣa)。
Start Reading- Oṁ (praṇava) as the comprehensive symbol and “name” of Brahman/Ātman
- Four pādas of the Self: waking (vaiśvānara)
dream (taijasa)
deep sleep (prājña)
and turīya
- Turīya as non-dual reality: śānta (peaceful)
śiva (auspicious)
advaita (non-dual)
- Apophatic method: ultimate reality is not an object of cognition; it is the ground of cognition
- Correlation of A-U-M and the “soundless” remainder with the fourfold analysis of consciousness
- Distinction between empirical experience and the ever-present witness (sākṣin)
- Mokṣa as recognition/knowledge of Ātman-Brahman identity
not a produced attainment
12 verses with Sanskrit text, transliteration, and translation.
Verse 1
ॐ इत्येतदक्षरमिदं सर्वं तस्योपव्याख्यानं भूतं भवद् भविष्यदिति सर्वमोङ्कार एव । यच्चान्यत् त्रिकालातीतं तदप्योङ्कार एव ॥१॥
“唵(Oṃ)”——此不坏之音节即是一切。其进一步开示为:凡过去、现在、未来——确然一切——唯是唵。凡超越三时者,亦唯是唵。
Oṃ as the totality (sarva) and as the indicator (pratīka) of Brahman/Ātman; time and the timeless (trikāla and trikālātīta)Verse 2
सर्वं ह्येतद् ब्रह्मायमात्मा ब्रह्म सोऽयमात्मा चतुष्पात् ॥२॥
诚然,此一切即是梵(Brahman)。此我(Ātman)即是梵。此同一自我具四分、四“足”(四种面向)。
Ātman–Brahman identity; four pādas (quarters) culminating in turīyaVerse 3
जागरितस्थानो बहिष्प्रज्ञः सप्ताङ्ग एकोनविंशतिमुखः स्थूलभुग्वैश्वानरः प्रथमः पादः ॥३॥
第一分为毗湿梵那罗(Vaiśvānara):其境域为醒觉位(jāgrat),了知外境诸物;具七支与十九“口”;并受用、经验粗显之境。
Analysis of the waking self (vaiśvānara) as a pāda of Ātman; microcosm–macrocosm mapping (adhyātma/adhidaiva)Verse 4
स्वप्नस्थानोऽन्तःप्रज्ञः सप्ताङ्ग एकोनविंशतिमुखः प्रविविक्तभुक् तैजसो द्वितीयः पादः ॥४॥
第二分位为太阇萨(Taijasa):其境为梦,内向觉知,具七支与十九门,受用微细而分明之境。
Ātman as the dream-state experiencer (Taijasa); three states analysis; subtle body (sūkṣma-śarīra) and inner cognitionVerse 5
यत्र सुप्तो न कञ्चन कामं कामयते न कञ्चन स्वप्नं पश्यति तत् सुषुप्तम् । सुषुप्तस्थान एकीभूतः प्रज्ञानघन एवानन्दमयो ह्यानन्दभुक् चेतोमुखः प्राज्ञस्तृतीयः पादः ॥५॥
于彼入睡之处,不起任何欲求,亦不见任何梦相,此即深睡(suṣupta)。第三分位为般若(Prājña):其境为深睡,归于一味,为识之密聚,实由安乐所成,受用安乐,其‘门’为心(cetas)。
Suṣupti; causal condition (kāraṇa); prajñāna-ghana; ānanda and avidyā; unity without explicit objectificationVerse 6
एष सर्वेश्वरः एष सर्वज्ञः एषोऽन्तर्याम्येष योनिः सर्वस्य प्रभवाप्ययौ हि भूतानाम् ॥६॥
此(Prājña)为一切之主;此为遍知者;此为内在主宰(antaryāmin);此为万有之源;诚然,众生之生起与归灭皆由此而来。
Īśvara/Hiraṇyagarbha-kāraṇa aspect; causal source (yoni) and inner controller (antaryāmin); cosmological attribution to the causal stateVerse 7
नान्तःप्रज्ञं न बहिष्प्रज्ञं नोभयतःप्रज्ञं न प्रज्ञानघनं न प्रज्ञं नाप्रज्ञम् । अदृष्टमव्यवहार्यमग्राह्यमलक्षणम् अचिन्त्यमव्यपदेश्यमेकात्मप्रत्ययसारं प्रपञ्चोपशमं शान्तं शिवमद्वैतं चतुर्थं मन्यन्ते स ...
[图利耶]非内知,非外知,亦非内外俱知;非识之凝聚;非有知,亦非无知。不可见,不可用于世间往来,不可执取,无相无标;不可思议,不可言说;其体为一我之确定信解。它是诸相戏论之止息,寂静,吉祥,不二。此即所谓“第四”;彼即我(Ātman);此当证知。
Turīya (Ātman/Brahman as non-dual reality; prapañcopaśama)Verse 8
सोऽयमात्माध्यक्षरमोङ्कारोऽधिमात्रं पादा मात्रा मात्राश्च पादा अकार उकारो मकार इति ॥८॥
此自我即是唵(Oṃ),为不坏之音,并具诸“量”(mātrā)。其四分即诸量,诸量即其四分:A、U、M。
Oṃ as symbol (pratīka) and pointer to Ātman/Brahman; mapping of four pādas to phonemes/mātrāsVerse 9
जागरितस्थानो वैश्वानरोऽकारः प्रथमा मात्रा आप्तेरादिमत्त्वाद्वा आप्नोति ह वै सर्वान्कामानादिश्च भवति य एवं वेद ॥९॥
觉醒位(jāgrat)之相,毗湿瓦那罗(Vaiśvānara),即音素A,为第一量——因其遍至/成就(āpti),或因其为开端(ādimattva)。如是知者,实能成就一切所愿,并成为最先、最上者。
Correlation of waking (Vaiśvānara) with ‘A’ (akāra) in Oṃ; upāsanā leading to sādhana and eventual inquiry into TurīyaVerse 10
स्वप्नस्थानस्तैजस उकारो द्वितीया मात्रा उत्कर्षात् उभयत्वाद्वा उत्कर्षति ह वै ज्ञानसन्ततिं समानश्च भवति नास्य अब्रह्मवित् कुले भवति य एवं वेद ॥१०॥
处于梦境之位的泰阇萨(Taijasa),即字母“U”,为第二音量(mātrā)。由于其卓越(utkarṣa),或因其居于中间(ubhayatva),他确能增上知识之相续,并趋于平等。知此者之族系中,无有不知梵(Brahman)者。
AUM as mapping of states of consciousness; Taijasa (dream-self) and jñāna-santati (continuity of knowledge)Verse 11
सुषुप्तस्थानः प्राज्ञो मकारस्तृतीया मात्रा मितेरपीतेर्वा मिनोति ह वा इदं सर्वम् अपीतिश्च भवति य एवं वेद ॥११॥
处于深睡之位的般若(Prājña),即字母“M”,为第三音量(mātrā)。由于“度量”(miti),或由于“归入、吸收”(apīti),他确能度量并通达这一切;并成为归入与消融本身——知此者如是。
Prājña (deep-sleep self), laya/absorption, ‘measure’ (miti) and dissolution (apīti) as aspects of Oṃ’s M-mātrāVerse 12
अमात्रश्चतुर्थोऽव्यवहार्यः प्रपञ्चोपशमः शिवोऽद्वैत एवम् ओङ्कार आत्मैव संविशत्यात्मनाऽऽत्मानं य एवं वेद ॥१२॥
第四者无音量(无 mātrā),不可作为世间交易之对象,止息一切现象之铺陈,吉祥(śiva),唯一本无二(advaita)。如是,唵音(Oṃkāra)即是真我(Ātman)。知此者以真我入于真我。
Turīya (the Fourth), amātra (soundless), prapañcopaśama (cessation of phenomenalization), Advaita (non-duality)