Previous Verse
Next Verse

Srimad Bhagavatam — Dashama Skandha, Shloka 7

Mucukunda’s Departure; Jarāsandha’s Pursuit; Prelude to Rukmiṇī’s Abduction

Rukmiṇī’s Message Begins

विलोक्य वेगरभसं रिपुसैन्यस्य माधवौ । मनुष्यचेष्टामापन्नौ राजन् दुद्रुवतुर्द्रुतम् ॥ ७ ॥

vilokya vega-rabhasaṁ ripu-sainyasya mādhavau manuṣya-ceṣṭām āpannau rājan dudruvatur drutam

大王啊,见敌军如狂涛般猛冲而来,两位摩陀婆仿若行人间之举,迅疾奔走而去。

विलोक्यhaving seen
विलोक्य:
क्रियाविशेषण (पूर्वक्रिया)
TypeVerb
Rootवि-√लोक् (धातु)
Formक्त्वान्त अव्यय (gerund)
वेग-रभसम्the speed and impetuosity
वेग-रभसम्:
कर्म (Karma/कर्म)
TypeNoun
Rootवेग (प्रातिपदिक) + रभस (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, द्वितीया (2nd), एकवचन; समासः—द्वन्द्वः (वेगश्च रभसश्च = speed and impetuosity)
रिपु-सैन्यस्यof the enemy army
रिपु-सैन्यस्य:
षष्ठी-सम्बन्ध (Genitive relation)
TypeNoun
Rootरिपु (प्रातिपदिक) + सैन्य (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, षष्ठी (6th), एकवचन; समासः—तत्पुरुषः (रिपोः सैन्यम्)
माधवौthe two Mādhavas (Krishna and Balarāma)
माधवौ:
कर्ता (Karta/कर्ता)
TypeNoun
Rootमाधव (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, प्रथमा (1st), द्विवचन
मनुष्य-चेष्टाम्human-like behavior
मनुष्य-चेष्टाम्:
कर्म (Karma/कर्म)
TypeNoun
Rootमनुष्य (प्रातिपदिक) + चेष्टा (प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग, द्वितीया (2nd), एकवचन; समासः—तत्पुरुषः (मनुष्यस्य चेष्टा)
आपन्नौhaving assumed, having resorted to
आपन्नौ:
कर्ता-विशेषण (predicate adjective)
TypeVerb
Rootआ-√पद् (धातु)
Formक्त (past participle) ‘आपन्न’; पुंलिङ्ग, प्रथमा (1st), द्विवचन; (क्रियाविशेषण/विशेषणरूपेण)
राजन्O king
राजन्:
सम्बोधन (Address)
TypeNoun
Rootराजन् (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, सम्बोधन (Vocative/सम्बोधन), एकवचन
दुद्रुवतुःthey ran
दुद्रुवतुः:
क्रिया (मुख्यक्रिया)
TypeVerb
Rootद्रु (धातु)
Formलिट् (Perfect), प्रथमपुरुष (3rd), द्विवचन; परस्मैपदम्
द्रुतम्quickly
द्रुतम्:
क्रियाविशेषण
TypeIndeclinable
Rootद्रुतम् (अव्यय/नपुंसक-रूप)
Formअव्यय; क्रियाविशेषण (adverb)
K
Krishna
B
Balarama
K
King Parikshit

FAQs

This verse explains that they adopted human-like conduct and withdrew swiftly—an intentional divine strategy within Krishna’s līlā, not fear or weakness.

Śukadeva Gosvāmī narrates to King Parīkṣit, describing how Kṛṣṇa and Balarāma responded to the enemy army’s sudden, forceful advance.

Even the Supreme models situational wisdom—sometimes retreating or changing tactics is intelligent, not cowardly, when it serves a higher purpose.