Naadbindu
घनम् उत्सृज्य वा सूक्ष्मे सूक्ष्मम् उत्सृज्य वा घने ।
रममाणम् अपि क्षिप्तं मनो नान्यत्र चालयेत् ॥३७॥
घनम् । उत्सृज्य । वा । सूक्ष्मे । सूक्ष्मम् । उत्सृज्य । वा । घने ।
रममाणम् । अपि । क्षिप्तम् । मनः । न । अन्यत्र । चालयेत् ॥३७॥
ghanam utsṛjya vā sūkṣme sūkṣmam utsṛjya vā ghane |
ramamāṇam api kṣiptaṃ mano nānyatra cālayet ||37||
کثیف (شے) کو لطیف کے لیے ترک کر کے، یا لطیف کو کثیف کے لیے چھوڑ کر بھی، سالک کو چاہیے کہ دل/من کو کہیں اور نہ بھٹکنے دے، اگرچہ وہ منتشر ہو کر کسی لذت میں مگن دکھائی دے۔
Having abandoned the gross (object) for the subtle, or having abandoned the subtle for the gross, one should not move the mind elsewhere, even if it is distracted and (seems to be) taking delight (in something).