Nṛsiṁhadeva Appears from the Pillar and Slays Hiraṇyakaśipu
मीमांसमानस्य समुत्थितोऽग्रतो । नृसिंहरूपस्तदलं भयानकम् ॥ १९ ॥ प्रतप्तचामीकरचण्डलोचनं स्फुरत्सटाकेशरजृम्भिताननम् । करालदंष्ट्रं करवालचञ्चल क्षुरान्तजिह्वं भ्रुकुटीमुखोल्बणम् ॥ २० ॥ स्तब्धोर्ध्वकर्णं गिरिकन्दराद्भुत- व्यात्तास्यनासं हनुभेदभीषणम् । दिविस्पृशत्कायमदीर्घपीवर- ग्रीवोरुवक्ष:स्थलमल्पमध्यमम् ॥ २१ ॥ चन्द्रांशुगौरैश्छुरितं तनूरुहै- र्विष्वग्भुजानीकशतं नखायुधम् । दुरासदं सर्वनिजेतरायुध- प्रवेकविद्रावितदैत्यदानवम् ॥ २२ ॥
mīmāṁsamānasya samutthito ’grato nṛsiṁha-rūpas tad alaṁ bhayānakam pratapta-cāmīkara-caṇḍa-locanaṁ sphurat saṭā-keśara-jṛmbhitānanam
اس کے کان اونچے اور ساکن تھے؛ نتھنے اور پھٹا ہوا منہ پہاڑ کی غاروں کی مانند دکھائی دیتا تھا، اور جبڑے خوفناک طور پر کھلے تھے۔ اس کا جسم آسمان کو چھو رہا تھا؛ گردن چھوٹی مگر موٹی، سینہ چوڑا اور کمر پتلی تھی۔ اس ہیبت ناک روپ کو دیکھ کر دَیَت راجا ششدر رہ گیا۔
In this verse, Lord Nṛsiṁha manifests instantly before Hiraṇyakaśipu, showing that the Lord can appear at once to uphold truth and protect His devotee.
Because the form was meant to shatter the demon’s arrogance and fearlessly neutralize his power; the Lord’s awe-inspiring aspect overwhelms the faithless.
When circumstances seem impossible, this verse inspires steadiness in devotion—help can arise unexpectedly when one stands with truth and surrender.