यदि वा मन्येत प्रत्यादेयं प्रकृतिकोपकं दीर्घकालं महाक्षयव्ययमल्पमनर्थानुबन्धमकल्यमधर्म्यं मध्यमोदासीनविरुद्धं मित्रोपघातकं वा कार्यं परः साधयिष्यति विपरीतमहमित्येतस्मिन्विशेषे परिपणितार्थं संधिमुपेयात् ॥ कZ_०७.६.१० ॥
yadi vā manyeta pratyādeyaṃ prakṛtikopakaṃ dīrghakālaṃ mahākṣayavyayam alpam anarthānubandham akalyam adharmyaṃ madhyamodāsīnaviruddhaṃ mitropaghātakaṃ vā kāryaṃ paraḥ sādhayiṣyati viparītam aham ity etasmin viśeṣe paripaṇitārthaṃ saṃdhim upeyāt
اگر وہ یہ سمجھے کہ مخالف ایسا مقصد حاصل کرے گا جو (i) واپس پلٹایا جا سکنے والا، (ii) ریاست کے اجزائے ترکیبی کو بھڑکانے والا، (iii) طویل المدت، (iv) بڑے نقصان اور خرچ والا، (v) کم فائدہ دینے والا، (vi) مضر نتائج سے وابستہ، (vii) نامبارک اور غیر شرعی، (viii) درمیانی اور غیر جانب دار طاقتوں کے خلاف، یا (ix) حلیفوں کو نقصان پہنچانے والا ہے—اور وہ خود اس کے برعکس کر سکتا ہے—تو اس خصوصی برتری کی بنا پر اچھی طرح طے شدہ/سودے بازی سے مقرر (پرِپَṇِت) شرائط کے ساتھ معاہدہ کرنا چاہیے۔
When the opponent’s likely objective is strategically costly/unstable/illegitimate and harms one’s alliances and the wider balance, while one can achieve the opposite outcome—then treaty terms should be calculated and secured.
Because treaty choices are evaluated not only against the direct enemy but also against how they shift the regional balance and third-party reactions.