Dharma-vyādha on the Subtlety of Dharma, Karma, and the Continuity of the Jīva (Āraṇyaka-parva 200)
ततः: स बकस्तमकूपारं कच्छपं विज्ञापयामास । अस्माकमभिप्रेतं भवन्तं किज्चिदर्थमभिप्रष्टट साध्वागम्यतां 40 अक कह कच्छपस्तस्मात् सरस उत्थायाभ्यगच्छद् यत्र तिष्ठामो वयं तस्य आगतं चैनं वयमपृच्छाम भवानिन्द्रद्युम्नं राजानमभिजानातीति,“तब उस बकने अकूपार नामक कछुएको यह सूचना दी कि “हमलोग आपसे कुछ अभीष्ट प्रश्न पूछना चाहते हैं। कृपया आइये।” यह संदेश सुनकर वह कछुआ उस सरोवरसे निकलकर वहीं आया, जहाँ हमलोग तटपर खड़े थे। आनेपर उससे हमलोगोंने पूछा--“क्या आप राजा इन्द्रद्युम्नको जानते हैं?”
tataḥ sa bakaḥ tam akūpāraṃ kacchapaṃ vijñāpayāmāsa—asmākam abhipretaṃ bhavantaṃ kiñcid artham abhipraṣṭuṃ sādhv āgamyatām. tataḥ sa kacchapas tasmāt sarasa utthāyābhyagacchad yatra tiṣṭhāmo vayam. tasya āgataṃ cainaṃ vayam apṛcchāma—bhavān indradyumnaṃ rājānam abhijānātīti.
แล้วนกกระเรียนก็แจ้งแก่เต่าชื่อ อกูปาระ ว่า “เราประสงค์จะถามเรื่องหนึ่งอันเกี่ยวกับจุดหมายของเรา ขอท่านจงมาที่นี่เถิด” ครั้นได้ยินดังนั้น เต่าก็ขึ้นจากสระมายังที่ซึ่งเรายืนอยู่ เมื่อมันมาถึง เราจึงถามว่า “ท่านรู้จักพระราชาอินทรทยุมน์หรือไม่?”
वैशम्पायन उवाच
The verse foregrounds respectful inquiry and purposeful speech: knowledge is sought through polite approach and direct questioning, setting up a moral narrative where recognition of virtue and past deeds becomes significant.
A crane summons the tortoise Akūpāra from the lake to the shore where the speakers stand, and they begin their investigation by asking whether he knows King Indradyumna.