Adhyāya 45 — Duryodhana’s Distress, Śakuni’s Counsel, and the Summons for Dyūta
इस प्रकार श्रीमहाभारत सभापववके अन्तर्गत शिशुपालवधपर्वरमें भीष्मवाक्यविषयक चौवालीसवाँ अध्याय पूरा हुआ,यथाहईं पूज्य नृपतीन् भ्रातृन् सर्वानुवाच ह । राजान: सर्व एवैते प्रीत्यास्मानू समुपागता: “हम अपने-अपने राष्ट्रको जायँगे, आप हमें आज्ञा दें।। राजाओंका यह वचन सुनकर धर्मराज युधिष्ठिरने उन पूजनीय नरेशोंका यथायोग्य सत्कार करके सब भाइयोंसे कहा--*ये सभी राजा प्रेमसे ही हमारे यहाँ पधारे थे। ये परंतप भूपाल अब मुझसे पूछकर अपने राष्ट्रको जानेके लिये उद्यत हैं। तुमलोगोंका भला हो। तुमलोग अपने राज्यकी सीमातक आदरपूर्वक इन श्रेष्ठ नरपतियोंको पहुँचा आओ'
vaiśampāyana uvāca | yathāha—īṃ pūjya nṛpatīn bhrātṝn sarvān uvāca ha | rājānaḥ sarva evaite prītyāsmān samupāgatāḥ | “vayaṃ sva-sva-rāṣṭraṃ yāsyāmaḥ, bhavān asmān ājñāpayatu adya” iti | rājñāṃ etad vacanaṃ śrutvā dharmarājo yudhiṣṭhiraḥ tān pūjanīyān nareśān yathāyogyaṃ satkṛtya sarva-bhrātṝn uvāca—“ete sarve rājānaḥ prītyaiva asmākam atra samāgatāḥ | ime parantapa bhūpālāḥ mām pṛṣṭvā sva-rāṣṭraṃ gantum udyatāḥ | bhadraṃ vaḥ | yūyaṃ sva-rājya-sīmāntam ādarapūrvakaṃ etān śreṣṭha-narapatīn prāpayata” iti |
ไวศัมปายนะกล่าวว่า แล้วพระยุธิษฐิระตรัสแก่พระอนุชาทั้งหลายถึงบรรดากษัตริย์ผู้ควรบูชา กษัตริย์ทั้งปวงซึ่งมาด้วยไมตรีจิตกล่าวว่า “พวกเราจะกลับสู่แว่นแคว้นของตน ขอพระองค์โปรดประทานอนุญาตในวันนี้” เมื่อทรงสดับคำขอนั้น ธรรมราชยุธิษฐิระทรงถวายเกียรติแก่พระมหากษัตริย์เหล่านั้นตามสมควร แล้วตรัสแก่พระอนุชาว่า “กษัตริย์เหล่านี้มาด้วยความรักใคร่เท่านั้น บัดนี้เมื่อขออนุญาตจากเราแล้ว ก็พร้อมจะกลับสู่แคว้นของตน จงไปส่งกษัตริย์ผู้เลิศเหล่านี้ด้วยความเคารพจนถึงเขตแดนแห่งราชอาณาจักรของเรา”
वैशम्पायन उवाच
The passage highlights rāja-dharma expressed as hospitality and respectful leave-taking: honored guests—especially fellow rulers—should be received appropriately (satkāra) and escorted with dignity to the boundary, reflecting gratitude, political courtesy, and ethical governance.
After the gathering, the visiting kings request permission to return to their own realms. Yudhiṣṭhira honors them and instructs his brothers to escort the kings respectfully up to the limits of their kingdom.