Previous Verse
Next Verse

Shloka 4

मदनदाहः — पार्वतीतपः, स्वयंवरलीला, देवस्तम्भनं, दिव्यचक्षुर्दानम्

प्रदक्षिणीकृत्य च तां देवीं स जगतो ऽरणीम् किम् अर्थं तपसा लोकान् संतापयसि शैलजे

pradakṣiṇīkṛtya ca tāṃ devīṃ sa jagato 'raṇīm kim arthaṃ tapasā lokān saṃtāpayasi śailaje

ครั้นเวียนประทักษิณรอบเทวีผู้เป็น ‘อรณีแห่งจักรวาล’ แล้วจึงทูลว่า “โอ ธิดาแห่งขุนเขา ไฉนจึงทรมานโลกทั้งหลายด้วยตบะ?”

प्रदक्षिणीकृत्यhaving circumambulated (in reverence)
प्रदक्षिणीकृत्य:
and
:
ताम्that
ताम्:
देवींGoddess
देवीं:
सःhe
सः:
जगतःof the universe/worlds
जगतः:
अरणीम्the arani (fire-churning stick
अरणीम्:
किम् अर्थम्for what purpose
किम् अर्थम्:
तपसाby austerity/penance
तपसा:
लोकान्the worlds/realms
लोकान्:
संतापयसिyou cause to burn/afflict/scorch
संतापयसि:
शैलजेO mountain-born one (Parvati).
शैलजे:

An unnamed male interlocutor (likely a Deva or sage within Suta’s narration) addressing Parvati (Shailaja)