Previous Verse
Next Verse

Shloka 52

गणेश-एकदन्त-उत्पत्तिः (Origin of Gaṇeśa’s Single Tusk) / Bhārgava–Gaṇeśa Encounter

मूर्ध्न्युपाघ्राय पस्पर्श स्वहस्तेन कपोलके / स्पृष्टमात्रे कपोले तु क्षतं पूर्त्तिमुदागतम्

mūrdhnyupāghrāya pasparśa svahastena kapolake / spṛṣṭamātre kapole tu kṣataṃ pūrttimudāgatam

นางสูดดมกระหม่อมแล้วใช้มือตนแตะที่แก้ม ครั้นแตะเพียงแก้มเท่านั้น บาดแผลก็สมานจนบริบูรณ์

मूर्ध्निon the head
मूर्ध्नि:
अधिकरण (Locative/अधिकरण)
TypeNoun
Rootमूर्धन् (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, सप्तमी-विभक्ति, एकवचन
उपाघ्रायhaving smelled
उपाघ्राय:
पूर्वकाल (Absolutive—prior action)
TypeVerb
Rootउप-आ-घ्रा (धातु)
Formक्त्वा-प्रत्यय (Gerund/त्वान्त) का रूप ‘-य’ (उपाघ्राय); अर्थ: ‘उपाघ्रात्वा/सुगन्धं ज्ञात्वा’ = having smelled
पस्पर्शtouched
पस्पर्श:
क्रिया (Verb)
TypeVerb
Rootस्पृश् (धातु)
Formलिट्-लकार (Perfect), परस्मैपद, प्रथम-पुरुष, एकवचन
स्वहस्तेनwith (her) own hand
स्वहस्तेन:
करण (Instrument/करण)
TypeNoun
Rootस्वहस्त (प्रातिपदिक: स्व + हस्त)
Formपुंलिङ्ग, तृतीया-विभक्ति, एकवचन; षष्ठी-तत्पुरुष (‘स्वस्य हस्तः’)
कपोलकेon the cheek
कपोलके:
अधिकरण (Locative/अधिकरण)
TypeNoun
Rootकपोलक (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, सप्तमी-विभक्ति, एकवचन; ‘on the cheek’ (diminutive nuance)
स्पृष्टमात्रेupon mere touch
स्पृष्टमात्रे:
अधिकरण (Locative/अधिकरण)
TypeNoun
Rootस्पृष्टमात्र (प्रातिपदिक: स्पृष्ट + मात्र)
Formनपुंसकलिङ्ग, सप्तमी-विभक्ति, एकवचन; तत्पुरुष (‘स्पृष्टं मात्रम्’ = mere touching)
कपोलेon the cheek
कपोले:
अधिकरण (Locative/अधिकरण)
TypeNoun
Rootकपोल (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, सप्तमी-विभक्ति, एकवचन
तुthen / indeed
तु:
निपात (Discourse particle)
TypeIndeclinable
Rootतु (अव्यय)
Formअव्यय (particle; emphasis/contrast)
क्षतम्wound
क्षतम्:
कर्ता (Subject/कर्ता)
TypeNoun
Rootक्षत (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, प्रथमा-विभक्ति, एकवचन
पूर्त्तिम्healing / filling up
पूर्त्तिम्:
कर्म (Object/कर्म)
TypeNoun
Rootपूर्ति (प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग, द्वितीया-विभक्ति, एकवचन
उदागतम्came about / attained
उदागतम्:
क्रियाविशेषण/विधेय (Predicative participle)
TypeVerb
Rootउद्-आ-गम् (धातु)
Formकृत्-प्रत्यय: क्त (Past participle), नपुंसकलिङ्ग, प्रथमा, एकवचन; अर्थ: ‘उदितम्/प्राप्तम्’