शल्यपर्वणि प्रथमाध्यायः — Karṇa-vadha-anantaraṃ Śalya-niyogaḥ, Saṃjayasya Dhṛtarāṣṭra-nivedanam
धृतराष्ट्रो नरश्रेष्ठ मुहामानो मुहुर्मुहुः । गच्छन्तु योषित: सर्वा गान्धारी च यशस्विनी
dhṛtarāṣṭro naraśreṣṭha muhāmāno muhur muhuḥ | gacchantu yoṣitaḥ sarvā gāndhārī ca yaśasvinī ||
వైశంపాయనుడు పలికెను—నరశ్రేష్ఠుడైన ధృతరాష్ట్రుడు మళ్లీ మళ్లీ మోహంలో పడుతూ ఆజ్ఞాపించాడు—“స్త్రీలందరూ వెళ్లిపోవాలి; యశస్వినీ గాంధారీ కూడా వెళ్లుగాక.”
वैशम्पायन उवाच