सेनापतिरर्थमानाभ्यामभिसंस्कृतमनीकमाभाषेत शतसाहस्रो राजवधः पञ्चाशत्साहस्रः सेनापतिकुमारवधः दशसाहस्रः प्रवीरमुख्यवधः पञ्चसाहस्रो हस्तिरथवधः साहस्रोऽश्ववधः शत्यः पत्तिमुख्यवधः शिरो विंशतिकं भोगद्वैगुण्यं स्वयं ग्राहश्च इति ॥ कZ_१०.३.४५ ॥
senāpatir arthamānābhyām abhisaṃskṛtam anīkam ābhāṣeta śatasāhasro rājavadhaḥ pañcāśatsāhasraḥ senāpatikumāravadhaḥ daśasāhasraḥ pravīramukhyavadhaḥ pañcasāhasro hastirathavadhaḥ sāhasro'śvavadhaḥ śatyaḥ pattimukhyavadhaḥ śiro viṃśatikaṃ bhogadvaiguṇyaṃ svayaṃ grāhaś ca iti
సేనాపతి బహుమతి మరియు గౌరవంతో సిద్ధం చేసిన దళాన్ని ఇలా ఉద్దేశించి మాట్లాడాలి— ‘శత్రు రాజును చంపితే లక్ష; శత్రు సేనాపతి కుమారుడు/వారసుడిని చంపితే యాభై వేలు; ప్రధాన వీరుణ్ని చంపితే పది వేలు; ఏనుగు లేదా రథయోధుణ్ని చంపితే ఐదు వేలు; అశ్వారోహిని చంపితే వెయ్యి; ప్రధాన పాదాతిని చంపితే వంద; తల తెచ్చితే ఇరవై; దోచుకున్న సంపత్తిపై భోగ హక్కు రెండింతలు; మరియు జీవించి బందీ పట్టుకుంటే (బహుమతి)’—అని।
It aligns individual risk-taking with strategic value: higher payouts for high-impact targets (king, commanders, champions) and smaller payouts for lower-impact kills.
Heads serve as verifiable proof for claims; prisoners provide intelligence, leverage, and bargaining value—so policy incentivizes capture, not only killing.