Śuka’s Guṇa-Transcendence and Vyāsa’s Consolation (शुकगति-वर्णनम्)
मैं ऐसा वाक्य बोलूँगी, जो सार्थक होगा। उसमें अर्थभेद नहीं होगा। वह न्याययुक्त होगा। उसमें आवश्यकतासे अधिक, कर्णकटु एवं संदेह-टजनक पद नहीं होंगे। इस प्रकार मैं परम उत्तम वाक्य बोलूँगी ।। न गुर्वक्षरसंयुक्ते पराड्मुखसुखं न च । नानृतं न त्रिवर्गेण विरुद्ध नाप्यसंस्कृतम्,मेरे इस वचनमें गुरु एवं निष्ठर अक्षरोंका संयोग नहीं होगा; उसमें कोमलकान्त सुकुमार पदावली होगी। वह पराड्मुख व्यक्तियोंके लिये सुखद नहीं होगा। वह न तो झूठ होगा न धर्म, अर्थ और कामके विरुद्ध और संस्कारशून्य ही होगा
bhīṣma uvāca | ahaṃ tādṛśaṃ vākyaṃ vakṣyāmi yat sārthakaṃ bhaviṣyati | tasminn artha-bhedo na bhaviṣyati | tad nyāya-yuktaṃ bhaviṣyati | tasminn āvaśyakatāyā adhikaṃ na bhaviṣyati, na ca karṇa-kaṭuṃ na ca saṃśaya-janakaṃ padam | evaṃ paramottamaṃ vākyaṃ vakṣyāmi || na guru-akṣara-saṃyukte parāṅmukha-sukhaṃ na ca | nānṛtaṃ na tri-vargeṇa viruddhaṃ nāpy asaṃskṛtam ||
பீஷ்மர் கூறினார்—நான் உண்மையிலேயே பொருளுள்ள சொற்களையே உரைப்பேன்; அவற்றில் பொருள் வேறுபாடு இருக்காது. அவை நியாயத்தால் நிலைபெற்றவை; தேவைக்கு மீறியவை அல்ல, செவிக்கு கடுமையல்ல, ஐயம் விளைவிக்கும் சொற்களால் அமைந்ததுமல்ல. இவ்வாறு நான் சிறந்த வாக்கை உரைப்பேன். என் உரையில் கனமான, கரடுமுரடான எழுத்துகளின் குவியல் இருக்காது; அது மென்மையான, இனிய சொல்வடிவால் அலங்கரிக்கப்படும். ஆனால் தர்மப் பாதையிலிருந்து விலகியவர்களுக்கு அது இனிமையாய் தோன்றாது. அது பொய் அல்ல; தர்மம்-அர்த்தம்-காமம் எனும் திரிவர்க்கத்துக்கு விரோதமல்ல; பண்பாடற்றதுமல்ல.
भीष्य उवाच
Bhishma teaches the ethics of ideal speech: it should be meaningful, unambiguous, just, necessary (not excessive), gentle in expression, not doubt-provoking, truthful, aligned with dharma-artha-kāma, and refined—yet it need not flatter those who are averse to righteousness.
In the Shanti Parva’s instructional setting, Bhishma prefaces his counsel by describing the standards he will follow in speaking—framing his forthcoming teaching as disciplined, truthful, and ethically calibrated guidance.