Amṛta-Manthana and Lalitā’s Mohinī Intervention
Amṛtamanthana-Prasaṅga
इति श्रीब्रह्माण्डमहापुराणे उत्तरभागे हयग्रीवागस्त्यसंवादे ललितोपाख्याने अमृतमन्थनं नाम नवमो ऽध्यायः हयग्रीव उवाच अथ देवा महेन्द्राद्या विष्णुना प्रभविष्मुना / अङ्गीकृता महाधीराः प्रमोदं परमं ययुः
iti śrībrahmāṇḍamahāpurāṇe uttarabhāge hayagrīvāgastyasaṃvāde lalitopākhyāne amṛtamanthanaṃ nāma navamo 'dhyāyaḥ hayagrīva uvāca atha devā mahendrādyā viṣṇunā prabhaviṣmunā / aṅgīkṛtā mahādhīrāḥ pramodaṃ paramaṃ yayuḥ
இவ்வாறு ஸ்ரீபிரஹ்மாண்ட மகாபுராணத்தின் உத்தரபாகத்தில் ‘அம்ருதமந்தனம்’ எனும் ஒன்பதாம் அதிகாரம். ஹயக்ரீவன் கூறினான்—அப்போது மகேந்திர முதலிய தேவர்கள், பிரபவிஷ்ணுவான விஷ்ணுவால் ஏற்றுக்கொள்ளப்பட்டு, திடமுற்றவர்களாய் பரமானந்தத்தை அடைந்தனர்.