इति श्रीब्रह्माण्डे महापुराणे वायुप्रोक्ते पूर्वभागे द्वितीये ऽनुषङ्गपादे व्यासशिष्योत्पत्तिवर्णनं नाम चतुस्त्रिंशत्तमो ऽध्यायः सूत उवाच देवमित्रश्च शाकल्यो महात्मा द्विजपुङ्गवः / चकार संहिताः पञ्च बुद्धिमान्वेदवित्तमः
iti śrībrahmāṇḍe mahāpurāṇe vāyuprokte pūrvabhāge dvitīye 'nuṣaṅgapāde vyāsaśiṣyotpattivarṇanaṃ nāma catustriṃśattamo 'dhyāyaḥ sūta uvāca devamitraśca śākalyo mahātmā dvijapuṅgavaḥ / cakāra saṃhitāḥ pañca buddhimānvedavittamaḥ
இவ்வாறு ஸ்ரீபிரஹ்மாண்ட மகாபுராணத்தில், வாயு உரைத்த பூர்வபாகத்தின் இரண்டாம் அனுஷங்கபாதத்தில் ‘வ்யாச சீடர் தோற்றம் விளக்கம்’ எனும் முப்பத்திநான்காம் அதிகாரம். சூதர் கூறினார்—தேவமித்ரனும் ஷாகல்யனும் மகாத்மா, த்விஜர்களில் சிறந்தவர், புத்திமான், வேதவித்தில் தலைசிறந்தவர்; அவர் ஐந்து ஸம்ஹிதைகளை இயற்றினார்.