देवपितृपूजादानार्थं स्वस्तिवाचनमन्तःपुरं महानसम् दूतप्रावर्तिमं कोष्ठागारमायुधागारम् पण्यगृहं कुप्यगृहं कर्मान्तो विष्टिः पत्त्यश्वरथद्विपपरिग्रहो गोमण्डलम् पशुमृगपक्षिव्यालवाटाः काष्ठतृणवाटाश्चेति व्ययशरीरम् ॥ कZ_०२.६.११ ॥
devapitṛpūjādānārthaṃ svastivācanamantaḥpuraṃ mahānasam dūtaprāvartimaṃ koṣṭhāgāramāyudhāgāram paṇyagṛhaṃ kupyagṛhaṃ karmānto viṣṭiḥ pattyaśvarathadvipaparigraho gomaṇḍalam paśumṛgapakṣivyālavāṭāḥ kāṣṭhatṛṇavāṭāśceti vyayaśarīram
‘செலவு-உடல்’ என்பதில் அடங்கும் செலவுகள்: தேவர்-பித்ரு வழிபாடு மற்றும் தானம்; சுவஸ்திவாசனம்; அந்தப்புரம்; மகாநசம் (அரச சமையலறை); தூதர்/தபால்-செயல்பாடுகள் (தூத-ப்ராவர்த்திமம்); களஞ்சியங்கள் (கோஷ்டாகாரம்); ஆயுதகாரம்; பொருள் களஞ்சியம் (பண்யக்ருஹம்); நீடித்த பொருட்கள் களஞ்சியம் (குப்யக்ருஹம்); அரசு பணிமனைகள் (கர்மாந்தம்); கட்டாய உழைப்பு (விஷ்டி); காலாட்கள், குதிரைகள், ரதங்கள், யானைகள் பராமரிப்பு; மாட்டுத் தளம் (கோமண்டலம்); கால்நடை, வேட்டைமிருகம், பறவைகள், கொடிய விலங்குகளுக்கான வேலிகள்; மற்றும் மரம், புல்/மேய்ச்சல் தீவனக் களஞ்சியங்கள்.
They function as legitimacy and social-stability spending—publicly visible acts that reinforce authority, cohesion, and compliance.
It frames the state as a production-and-logistics system: procurement, storage, manufacturing, and distribution are core budgetary commitments.