तत्पञ्चविधं देयविसर्गो गृहीतानुवर्तनमात्तप्रतिदानं स्वद्रव्यदानमपूर्वं परस्वेषु स्वयं ग्राहदानं च ॥ कZ_०९.६.२४ ॥
tatpañcavidhaṃ deyavisargo gṛhītānuvartanam āttapratidānaṃ svadravyadānam apūrvaṃ parasveṣu svayaṃ grāhadānaṃ ca
அது (தானக் கொள்கை) ஐந்து வகை—(1) கொடுக்க வேண்டியதை விடுவித்து/வழங்குதல், (2) ஏற்கெனவே கைப்பற்றியவர்களின் விசுவாசத்தைத் தொடரச் செய்தல், (3) பெற்ற/எடுத்ததற்குப் பதிலளித்தல் (திருப்பிச் செலுத்துதல்), (4) தன் சொத்திலிருந்து தானம், மற்றும் (5) முன்னெப்போதும் இல்லாத தானம்—அதாவது பிறரின் வளங்களிலிருந்து தன்னுக்குப் பெறுதல்/லாபம் ஏற்படுமாறு ஏற்பாடு செய்தல்।
To standardize inducement as a controllable instrument: acquisition, retention, reciprocity, budgeted spending, and innovative/indirect transfers.
It shifts the apparent source of benefit to others (or to market actors), while the state orchestrates the outcome—reducing fiscal cost and increasing deniability/leverage.