स चेत्संधौ नावतिष्ठेत ब्रूयादेनं इमे शत्रुषड्वर्गवशगा राजानो विनष्टाः तेषामनात्मवतां नार्हसि मार्गमनुगन्तुम् ॥ कZ_१२.२.०१ ॥
sa cet saṃdhau nāvatiṣṭheta brūyād enaṃ ime śatruṣaḍvargavaśagā rājāno vinaṣṭāḥ teṣām anātmavatāṃ nārhasi mārgam anugantum
அவன் உடன்படிக்கையில் நிலைத்திருக்காவிட்டால், அவனிடம் இவ்வாறு சொல்ல வேண்டும்: ‘ஆறு உள்பகைவர்களின் ஆட்சிக்குள் சென்ற அரசர்கள் அழிந்தனர்; தன்னடக்கம் இல்லாதவர்களின் பாதையை நீ பின்பற்றத் தகுதியில்லை.’
It frames treaty-breaking as a symptom of poor impulse control, not strategic brilliance—pushing leaders toward disciplined, reputation-preserving policy.