
Bhāratavarṣa-nava-bheda-vyavasthā tathā nadī-parvata-nirdeśaḥ
Ancient-Geography
वराह–पृथिवीसंवादे रुद्रवचनरूपेण प्रमाणतया उपदिश्यते। पूर्वोक्तां भूपद्मव्यवस्थां स्मारयित्वा भारतवर्षं नवभेदात्मकं निरूप्य तेषां नव नामानि प्रदेशभेदरूपेण निर्दिश्यन्ते। प्रत्येकं विभागं समुद्रपर्यन्तं योजनेन परिमितं च कथ्यते। ततः भूमेर्धारणाय सप्त कुलपर्वताः प्रतिपाद्यन्ते, अनन्तरं लघुपर्वतानां गणना क्रियते। आर्य-म्लेच्छजनपदानां निवासं जलव्यवस्थया संयोज्य हिमवत्-पारियात्र-ऋक्ष-विन्ध्य-सह्यादिस्रोतःसमुद्भवानां प्रमुखनदीनां नामानि समूहशः प्रदर्श्यन्ते, यथा जलविभाजकजालं वसतिं धरणीस्थैर्यं च पोषयति।
Verse 1
रुद्र उवाच । इयं भूपद्मव्यवस्था कथिता । इदानीं भारतं नवभेदं शृणुत—इन्द्रः कसेरुः ताम्रवर्णो गभस्तिः नागद्वीपः सौम्यः गन्धर्वः वारुणः भातरं चेति । एतेषां प्रत्येकं सागरसंवृतं योजनेसहस्रप्रमाणम् । तत्र सप्त कुलपर्वताः—महेंद्रः मलयः सह्यः शुक्तिमान् ऋक्षपर्वतः विन्ध्यः पारियात्रश्च । अन्ये च मन्दर-शारद-दर्दुर-कोलाहल-सुरमैनाक-वैद्युत-वारन्धम-अपाण्डुर-तुंगप्रस्थ-कृष्णगिरि-जयन्त-रैवत-ऋष्यमूक-गोमन्त-चित्रकूट-श्रीचकोरकूट-शैलकृतस्थलादयः क्षुद्रपर्वताः; शेषाः क्षुद्रतराः । तेषु आर्या म्लेच्छाश्च जनपदा वसन्ति; एतासु नदीषु पानीयं पिबन्ति—गङ्गा सिन्धुः सरस्वती शतद्रुः वितस्ता विपाशा चन्द्रभागा सरयूः यमुना इरावती देविका कुहू गोमती धूतपापा बाहुदा दृषद्वती कौशिकी निस्वरा गण्डकी चक्षुष्मती लोहिता—इत्येताः हिमवत्पादनिर्गताः । वेदस्मृतिः वेदवती सिन्धुपर्णा सचन्दना सदाचाराः रोहिपारा चर्मण्वती विदिशा वेदत्रयी—इत्येताः पारियात्रोद्भवाः ।
Verse 2
शोणा ज्योतीरथा नर्मदा सुरसा मन्दाकिनी दशार्णा चित्रकूटा तमसा पिप्पला करतोया पिशाचिका चित्रोत्पला विशालाञ्जुला बालुका वाहिनी शुक्तिमती विरजा पङ्किनी रिरी कुहू—इत्येता ऋक्षप्रसूताः । मणिजाला शुभा तापी पयोष्णी शीघ्रोदा वेष्णा पाशा वैतरणी वेदी पाली कुमुद्वती तोया दुर्गा अन्त्या गिरा—एता विन्ध्यपादोद्भवाः । गोदावरी भीमरथी कृष्णा वेणा वञ्जुला तुङ्गभद्रा सुप्रयोगा वाह्या कावेरी—इत्येताः सह्यपादोद्भवाः ।
Rather than prescribing a ritual ethic, the passage frames terrestrial order through interlinked divisions of land, sustaining mountain ranges, and river networks. The implicit instruction is that human habitation (janapadas) depends upon stable watersheds and geomorphological supports (kula-parvatas), presenting Earth as an organized system whose balance is maintained by mountains and rivers.
No explicit chronological markers (tithi, nakṣatra, māsa, or seasonal timings) appear in the provided ślokas. The content is primarily classificatory (regions, mountains, rivers) rather than calendrical or ritual-scheduling.
Environmental balance is articulated through a watershed model: rivers are enumerated and explicitly traced to mountain sources (Himavat, Pāriyātra, Ṛkṣa, Vindhya, Sahya). By connecting settlement patterns to potable river waters, the text implies an ecology where Earth’s habitability depends on the integrity of mountain-fed river systems.
Rudra is the explicit authoritative speaker within the quoted segment. The passage also references social categories of habitation (Ārya and mleccha janapadas) but does not name specific royal dynasties, sages, or administrative lineages in the provided excerpt.