स्त्रीपर्व १: धृतराष्ट्रशोकः संजयाश्वासनं च
Strī Parva 1: Dhṛtarāṣṭra’s Lament and Saṃjaya’s Consolation
उसके मनमें लोभ था और वह राज्यका सारा लाभ स्वयं ही भोगना चाहता था, इसलिये उसने दूसरे किसीको अपने स्वार्थका सहायक या साझीदार नहीं बनाया। एक ओर धारवाली तलवारके समान अपनी ही बुद्धिसे सदा काम लिया। प्रायः जो अनाचारी मनुष्य थे, उन्हींका निरन्तर साथ किया ।। यस्य दुःशासनो मन्त्री राधेयश्व दुरात्मवान् । शकुनिश्चैव दुष्टात्मा चित्रसेनश्व दुर्मति:
yasya duḥśāsano mantrī rādheyaś ca durātmavān | śakuniś caiva duṣṭātmā citrasenaś ca durmatiḥ ||
लोभेनाभिभूतः स राज्यलाभं सर्वं स्वयमेव भोक्तुमैच्छत्; तस्मात् स्वार्थे न कञ्चन सहायं न साझिनं चकार। स्वबुद्धिमेव नित्यं शस्त्रधारामिव तीक्ष्णां निश्चयेनाश्रितवान्। प्रायशोऽनाचारिणां जनानां स नित्यं सङ्गमकरोत्॥ यस्य दुःशासनः मन्त्री राधेयश्च दुरात्मवान्। शकुनिश्चैव दुष्टात्मा चित्रसेनश्च दुर्मतिः॥
वैशमग्पायन उवाच
A ruler’s downfall is accelerated by greed and by choosing immoral advisers: corrupt company and self-serving counsel (mantra) distort judgment, leading to adharma and ruin.
Vaiśaṃpāyana characterizes the Kaurava leadership’s moral environment after the war, naming the chief associates—Duḥśāsana, Karṇa (Rādheya), Śakuni, and Citrasena—as emblematic of the wicked counsel and companionship that shaped the course of events.