शल्यस्य सेनापत्याभ्युपगमः | Śalya’s Acceptance of Command
“निश्चय ही युद्धमें प्राण देनेवालोंकी ओर अप्सराएँ बड़ी प्रसन्नतासे निहारा करती हैं। पितृगण उन्हें अवश्य ही देवताओं-की सभामें सम्मानित होते देखते हैं। वे स्वर्गमें अप्सराओंसे घिरकर आनन्दित होते देखे जाते हैं ।। पन्थानममरैर्यान्तं शूरैश्वैवानिवर्तिभि: । अपि तत्संगतं मार्ग वयमध्यारुहेमहि,“देवता तथा युद्धमें पीठ न दिखानेवाले शूरवीर जिस मार्गसे जाते हैं, क्या उसी मार्गपर अब हमलोग भी वृद्ध पितामह, बुद्धिमान् आचार्य द्रोण, जयद्रथ, कर्ण तथा दुःशासनके साथ आरूढ़ होंगे?
sañjaya uvāca |
niścaya hi yuddhe prāṇa-dāyināṁ prati apsarasaḥ prītāḥ samantān nirīkṣante |
pitaras tān niyataṁ devānāṁ sabhāyāṁ satkṛtān paśyanti |
te svarge apsarobhiḥ parivṛtā ānanditā dṛśyante ||
panthānam amarair yāntaṁ śūraiś caivānivartibhiḥ |
api tat-saṅgataṁ mārgaṁ vayam adhyāruhemahi |
vṛddha-pitāmahaṁ buddhimantam ācārya-droṇam jayadratham karṇam duḥśāsanaṁ ca saha ||
निश्चयं हि युद्धे प्राणत्यागिनः प्रति अप्सरसः प्रमुदिताः प्रेक्षन्ते । पितरश्च तान् सुरसंसदि पूजितान् पश्यन्ति नूनम् । ते त्रिविष्टपेऽप्सरोभिः परिवृताः प्रमोदन्ते । पन्थानममरैर्यान्तं शूरैश्चैवानिवर्तिभिः । अपि तत्संगतं मार्गं वयमध्यारुहेमहि ॥
संजय उवाच
The passage frames death in righteous battle as leading to honor in the divine realm: steadfast, non-retreating warriors are envisioned as attaining a celebrated posthumous state, reinforcing the kshatriya ideal of courage and resolve.
Sanjaya describes the heavenly reward believed to await those who die in battle, then voices a rhetorical, forward-looking question about whether they too will soon follow that same path—naming major Kaurava figures such as Bhishma, Drona, Jayadratha, Karna, and Duhshasana.