Previous Verse
Next Verse

Shloka 29

Kṛṣṇa Enters Mathurā: City Splendor, Devotees’ Reception, and the Washerman’s Fate

प्रासादशिखरारूढा: प्रीत्युत्फुल्लमुखाम्बुजा: । अभ्यवर्षन् सौमनस्यै: प्रमदा बलकेशवौ ॥ २९ ॥

prāsāda-śikharārūḍhāḥ prīty-utphulla-mukhāmbujāḥ abhyavarṣan saumanasyaiḥ pramadā bala-keśavau

प्रासादशिखरारूढाः प्रीत्युत्फुल्लमुखाम्बुजाः स्त्रियः बलकेशवयोः पुष्पवृष्टिं व्यकिरन्।

प्रासाद-शिखर-आरूढाःhaving climbed the palace rooftops
प्रासाद-शिखर-आरूढाः:
विशेषण (कर्ता-विशेषण/कर्तृविशेषण)
TypeAdjective
Rootप्रासाद (प्रातिपदिक) + शिखर (प्रातिपदिक) + आरूढ (कृदन्त; √रुह् धातु)
Formपुंलिङ्ग/स्त्रीलिङ्ग? (प्रमदाः इति स्त्रीलिङ्ग-बहुवचनानुसारं स्त्रीलिङ्ग), प्रथमा-विभक्ति, बहुवचन; आरूढ = क्त-प्रत्ययान्त (past passive participle) used adjectivally; समासः: प्रासादस्य शिखरम् (षष्ठी-तत्पुरुष) + तस्मिन् आरूढाः (सप्तमी-तत्पुरुष-भाव)
प्रीति-उत्फुल्ल-मुख-अम्बुजाःwhose lotus-like faces bloomed with joy
प्रीति-उत्फुल्ल-मुख-अम्बुजाः:
विशेषण (कर्ता-विशेषण)
TypeAdjective
Rootप्रीति (प्रातिपदिक) + उत्फुल्ल (कृदन्त; √फल्/√फुल् धातु) + मुख (प्रातिपदिक) + अम्बुज (प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग, प्रथमा-विभक्ति, बहुवचन; बहुव्रीहिः: यस्याः मुख-अम्बुजानि प्रीत्या उत्फुल्लानि ताः; अम्बुज = 'lotus' (water-born) used metaphorically for face-lotus
अभ्यवर्षन्they showered (down)
अभ्यवर्षन्:
क्रिया (कर्तृ-क्रिया)
TypeVerb
Rootअभि+√वृष् (धातु)
Formलङ्-लकार (Imperfect/परोक्षभूत), प्रथम-पुरुष, बहुवचन; परस्मैपद; उपसर्गः अभि-
सौमनस्यैःwith tokens of goodwill / with joyful offerings
सौमनस्यैः:
करण (करणकारक)
TypeNoun
Rootसौमनस्य (प्रातिपदिक)
Formनपुंसकलिङ्ग, तृतीया-विभक्ति (Instrumental/करण), बहुवचन
प्रमदाःthe women
प्रमदाः:
कर्ता (कर्तृकारक)
TypeNoun
Rootप्रमदा (प्रातिपदिक)
Formस्त्रीलिङ्ग, प्रथमा-विभक्ति, बहुवचन
बल-केशवौBalarāma and Keśava (Kṛṣṇa)
बल-केशवौ:
कर्म (कर्मकारक)
TypeNoun
Rootबल (प्रातिपदिक) + केशव (प्रातिपदिक)
Formपुंलिङ्ग, द्विवचन, द्वितीया-विभक्ति (Karma/कर्म) ; द्वन्द्वः (इतरेतर-द्वन्द्व): बलः च केशवः च
B
Balarāma
K
Keśava (Kṛṣṇa)
W
Women of Mathurā

FAQs

This verse shows that merely seeing Kṛṣṇa and Balarāma filled the women of Mathurā with overflowing joy, expressed by climbing rooftops and showering the Lords with auspicious offerings.

Overcome by affection and happiness on beholding the divine brothers, they expressed reverence and celebration by raining down gifts and auspicious items from above.

It teaches to respond to divine remembrance and darśana with sincere celebration—offering one’s best (time, attention, service) with a joyful heart rather than mere formality.