
Chapter 252 — व्यवहारकथनं (Vyavahāra-kathana: On Legal Procedure)
अग्निः धनुर्वेदप्रसङ्गे व्यावहारशास्त्रस्य प्रकरणमारभते। व्यावहारः नय-अनयविवेकः इति निर्दिश्य चतुष्पाद-चतुर्मूल-चतुropायसाध्यभेदैः तस्य विभागं करोति। धर्मे, सभान्याये, चारित्रे, राजशासने च निर्णयस्य प्रतिष्ठां स्थापयन् वादी-प्रतिवादीप्रक्रियां साक्षिणां च प्रधान्यं प्रतिपादयति। ऋण, निक्षेप, सम्भूयसमुत्थान, दत्तापहार, वेतनकर्म, अस्वामिविक्रय, असंप्रदान, क्रीतदूषण, समयभङ्ग, सीमाविवाद, स्त्रीधन-विवाह, दायभाग, साहस, वाक्पारुष्य-दण्डपारुष्य, द्यूत, प्रकीर्णक इत्यादीनि अष्टादश विवादपदानि निर्दिश्य तानि मानुषकर्मभिः शतशाखानि भवन्तीति वदति। ततः सभ्यधर्मान् (निष्पक्षाः सभ्याः, विद्वांसो ब्राह्मणाः), लेख्यप्रमाणविधिं, प्रत्यवस्कन्द-प्रतिज्ञा-प्रतिभूविधानं, मिथ्याभियोगदण्डं, प्रमाणक्रमं (लेख्यं, भोगः/स्वामित्वं, साक्ष्यं; अभावे दिव्यं) च निरूपयति। अन्ते कालव्यवहार-नियमं, स्वाम्य-भोगभेदं, छल-बलकृतानां निरसनं, शमनहेतून्, स्तेयप्रतिदानं, व्याजमर्यादां च कथयन् शासितप्रक्रियया राजा धर्मव्यवस्थायाः प्रत्यवस्थापक इति निष्कर्षयति।
No shlokas available for this adhyaya yet.
Dharma (truth-based righteousness), vyavahāra (formal procedure), caritra (customary practice), and rājaśāsana (royal ordinance).
Written documentation (likhita), possession/enjoyment (bhukti), and witnesses (sākṣi). If these are unavailable, an ordeal (divya) may be prescribed.
Vyavahāra is organized into eighteen principal titles of dispute with a hundred sub-branches, reflecting the diversity of human transactions and conflicts.
Impartiality toward friend and enemy, freedom from greed and anger, disciplined assembly conduct, and competence grounded in Śruti/Veda learning.