Duḥṣantasya Vana-praveśaḥ
King Duḥṣanta’s Entry into the Forest Hunt
शुक्रप्रस्थापने काल॑ महिष्या: प्रसमीक्ष्य वै अभिमन्त्रयाथ तच्छुक्रमारात् तिष्ठन्तमाशुगम्,तदनन्तर रानीके पास अपना वीर्य भेजनेका उपयुक्त अवसर देख उन्होंने उस वीर्यको पुत्रोत्पत्तिकारक मन्त्रोंद्वारा अभिमन्त्रित किया। राजा वसु धर्म और अर्थके सूक्ष्मतत्त्वको जाननेवाले थे। उन्होंने अपने विमानके समीप ही बैठे हुए शीघ्रगामी श्येन पक्षी (बाज)-के पास जाकर कहा--'सौम्य! तुम मेरा प्रिय करनेके लिये यह वीर्य मेरे घर ले जाओ और महारानी गिरिकाको शीघ्र दे दो; क्योंकि आज ही उनका ऋतुकाल है।” बाज वह वीर्य लेकर बड़े वेगके साथ तुरंत वहाँसे उड़ गया
Śukraprasthāpane kālaṁ mahiṣyāḥ prasamīkṣya vai, abhimantrayātha tac chukram ārāt tiṣṭhantam āśugam śyenam; tad-anantaraṁ rājā Vasu dharma-artha-sūkṣma-tattva-jñaḥ svavimāna-samīpe niṣaṇṇam āśugāmiṇaṁ śyenam upagamya uvāca—“Saumya, mama priyaṁ kartum idaṁ vīryaṁ gṛhaṁ naya; mahārāṇī Girikāṁ ca śīghraṁ dehi, adyaiva hy asyā ṛtu-kālaḥ.” Sa śyenaḥ tad vīryaṁ gṛhītvā mahā-vegena tatraiva tato ’patat.
Вайшампаяна сказал: увидев, что царица достигла надлежащего времени для зачатия, царь освятил своё семя мантрами, дарующими потомство. Затем царь Васу, ведающий тонкие начала дхармы и артхи, подошёл к быстрокрылому ястребу, что был близ его воздушной колесницы, и сказал: «Кроткий, ради моего желания отнеси это семя в мой дом и немедля передай царице Гирике, ибо сегодня её плодный срок». Ястреб взял семя и тотчас же, с великой быстротой, взмыл в полёт.
वैशम्पायन उवाच
The passage highlights the king’s concern for rightful progeny within the bounds of dharma, showing how intention, proper timing (ṛtu-kāla), and ritual consecration are treated as ethically significant in royal household life.
King Vasu, seeing that Queen Girikā is in her fertile period, has his seed empowered with mantras and entrusts it to a swift hawk near his vimāna, instructing the bird to deliver it quickly to the queen.