Vāraṇāvata-prasaṃsā and the Pāṇḍavas’ Departure (वरणावत-प्रशंसा तथा पाण्डव-प्रयाणम्)
स विनिश्ित्य मनसा पाज्चालं प्रति बुद्धिमान् जगाम कुरुमुख्यानां नगरं नागसाह्वयम्,वैशम्पायनजी कहते हैं--जनमेजय! राजा द्रुपदके यों कहनेपर प्रतापी द्रोण क्रोधसे जल उठे और दो घड़ीतक गहरी चिन्तामें डूबे रहे। वे बुद्धिमान् तो थे ही, पांचालनरेशसे बदला लेनेके विषयमें मन-ही-मन कुछ निश्चय करके कौरवोंकी राजधानी हस्तिनापुर नगरमें चले गये
sa viniścitya manasā pāñcālaṁ prati buddhimān jagāma kurumukhyānāṁ nagaraṁ nāgasāhvayam | vaiśampāyana uvāca—janamejaya! rājā drupadake yoṁ kahanepara pratāpī droṇa krodhase jala uṭhe aura do ghaṛītaka gaharī cintāmeṁ ḍūbe rahe | ve buddhimān to the hī, pāñcālanareśase badalā leneke viṣayameṁ man-hī-man kuch niścaya karke kauravoṁkī rājadhānī hastināpura nagarmeṁ cale gaye ||
Vaiśampāyana disse: Ó Janamejaya, quando o rei Drupada falou assim, o poderoso Droṇa inflamou-se de ira e permaneceu por algum tempo absorto em profunda reflexão. Embora sábio, resolveu em seu íntimo um caminho para exigir retribuição do senhor de Pāñcāla e então partiu para Nāgasāhvaya—Hastināpura, a cidade capital dos mais eminentes Kurus.
वैशग्पायन उवाच
The verse highlights how anger can drive even a wise person toward retaliation; ethical discernment requires that deliberation (cintā) be guided by dharma rather than wounded pride.
After Drupada’s words provoke him, Droṇa becomes enraged, thinks deeply, resolves to take revenge on the Pāñcāla king, and goes to the Kuru capital—Hastināpura (Nāgasāhvaya).