Vāmadeva’s Counsel on Rooted Kingship and Non-violent Victory (वामदेवोपदेशः—दृढमूलराजधर्मः)
जिसके नगर और जनपदमें रहनेवाले लोग समस्त प्राणियोंपर दया करनेवाले और धन-धान्यसे सम्पन्न होते हैं, उस राजाकी जड़ मजबूत समझी जाती है ।।
rāṣṭrakarmakarā honti rāṣṭrasya ca virodhinaḥ | durvinītā vinītāś ca sarve sādhyāḥ prayatnataḥ || caṇḍālamlecchajātyāś ca pāṣaṇḍāś ca vikarmiṇaḥ | balinaś cāśramāś caiva tathā gāyakanartakāḥ || yasya rāṣṭre vasanti ete dhānyopacayakāriṇaḥ | āyavṛddhau sahāyāś ca dṛḍhamūlaḥ sa pārthivaḥ || pratāpakālam adhikaṃ yadā manyeta cātmanaḥ | tadā lipseta medhāvī parabhumidhanāny uta ||
ਸ਼ਹਿਰਾਂ ਅਤੇ ਜਨਪਦਾਂ ਦੇ ਲੋਕ ਕਈ ਕਿਸਮਾਂ ਦੇ ਹੁੰਦੇ ਹਨ—ਕੁਝ ਰਾਜਕਾਜ ਨੂੰ ਅੱਗੇ ਵਧਾਉਂਦੇ ਹਨ, ਕੁਝ ਵਿਰੋਧ ਕਰਦੇ ਹਨ; ਕੁਝ ਬੇਲਗਾਮ, ਕੁਝ ਸੁਸ਼ੀਲ। ਰਾਜੇ ਨੂੰ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ ਕਿ ਲਗਾਤਾਰ ਯਤਨ ਨਾਲ ਸਭ ਨੂੰ ਪ੍ਰਭਾਵਸ਼ਾਲੀ ਸ਼ਾਸਨ ਦੇ ਅਧੀਨ ਲਿਆਵੇ। ਚਾਂਡਾਲ, ਮਲੇਛ, ਪਾਖੰਡੀ, ਸ਼ਾਸਤਰ-ਵਿਰੁੱਧ ਕਰਮ ਕਰਨ ਵਾਲੇ, ਬਲਵਾਨ, ਸਭ ਆਸ਼ਰਮਾਂ ਦੇ ਨਿਵਾਸੀ, ਅਤੇ ਗਾਇਕ-ਨਰਤਕ—ਇਨ੍ਹਾਂ ਸਭ ਦਾ ਵੀ ਐਸਾ ਪ੍ਰਬੰਧ ਹੋਵੇ ਕਿ ਉਹ ਅਨਾਜ-ਸੰਚੇ ਨੂੰ ਵਧਾਉਣ ਵਾਲੇ ਅਤੇ ਆਮਦਨ-ਵਾਧੇ ਵਿੱਚ ਸਹਾਇਕ ਬਣਨ। ਜਿਸ ਦੇ ਰਾਜ ਵਿੱਚ ਇਹ ਵਰਗ ਇਸ ਤਰ੍ਹਾਂ ਉਪਕਾਰਕ ਹੋ ਕੇ ਵੱਸਦੇ ਹਨ, ਉਹ ਪਾਰਥਿਵ ਦ੍ਰਿੜ੍ਹਮੂਲ ਕਿਹਾ ਜਾਂਦਾ ਹੈ। ਫਿਰ, ਜਦੋਂ ਬੁੱਧੀਮਾਨ ਰਾਜਾ ਆਪਣੇ ਪ੍ਰਤਾਪ-ਪ੍ਰਕਾਸ਼ ਦਾ ਸਮਾਂ ਵਿਸ਼ੇਸ਼ ਅਨੁਕੂਲ ਸਮਝੇ, ਤਦ ਹੀ ਉਹ ਪਰਾਈ ਧਰਤੀ ਅਤੇ ਧਨ ਹਾਸਲ ਕਰਨ ਦਾ ਯਤਨ ਕਰੇ।
वामदेव उवाच
A king’s stability depends on effective governance of all social groups—supporters and opponents, disciplined and undisciplined—so that they contribute to agrarian surplus and revenue growth; and conquest should be attempted only when conditions are truly favorable.
In Śānti Parva’s instruction on rājadharma, Vāmadeva advises the ruler on internal administration: bringing varied and even socially stigmatized or heterodox groups under orderly control for the kingdom’s prosperity, and timing external expansion prudently.