Amṛta-Manthana and Lalitā’s Mohinī Intervention
Amṛtamanthana-Prasaṅga
उमापि तं समोवेक्ष्य धावन्तं चात्मनः प्रियम् / स्वात्मानं स्वात्मर्सोन्दर्यं निन्दन्ती चातिविस्मिता / तस्थाववाङ्मुखी तूष्णीं लज्जासूयासमन्विता
umāpi taṃ samovekṣya dhāvantaṃ cātmanaḥ priyam / svātmānaṃ svātmarsondaryaṃ nindantī cātivismitā / tasthāvavāṅmukhī tūṣṇīṃ lajjāsūyāsamanvitā
ਉਮਾ ਨੇ ਵੀ ਆਪਣੇ ਪ੍ਰੀਤਮ ਨੂੰ ਦੌੜਦਾ ਵੇਖਿਆ; ਬਹੁਤ ਹੈਰਾਨ ਹੋ ਕੇ ਉਹ ਆਪਣੇ ਆਪ ਅਤੇ ਆਪਣੇ ਸੁੰਦਰਤਾ ਨੂੰ ਧਿਕਾਰਣ ਲੱਗੀ। ਫਿਰ ਲਾਜ ਅਤੇ ਈਰਖਾ ਨਾਲ ਭਰੀ, ਮੂੰਹ ਥੱਲੇ ਕਰਕੇ ਚੁੱਪਚਾਪ ਖੜੀ ਰਹੀ।