स सत्त्रिभिः शपथपूर्वमेकैकममात्यमुपजापयेत् अधार्मिको अयं राजा साधु धार्मिकमन्यमस्य तत्कुलीनमपरुद्धं कुल्यमेकप्रग्रहं सामन्तमाटविकमौपपादिकं वा प्रतिपादयामः सर्वेषामेतद् रोचते कथं वा तव इति ॥ कZ_०१.१०.०३ ॥
sa sattribhiḥ śapathapūrvam ekaikam amātyam upajāpayet: adhārmiko ayaṃ rājā; sādhu dhārmikam anyam asya tatkulīnam aparuddhaṃ kulyam ekapragrahaṃ sāmantam āṭavikam aupapādikaṃ vā pratipādayāmaḥ; sarveṣām etad rocate—kathaṃ vā tava? iti
ਉਹ ਸੱਤ੍ਰੀ-ਏਜੰਟਾਂ ਰਾਹੀਂ, ਕਸਮ ਚੁਕਾ ਕੇ, ਹਰ ਅਮਾਤ੍ਯ ਨੂੰ ਇਕ-ਇਕ ਕਰਕੇ ਇਕਾਂਤ ਵਿੱਚ ਟਟੋਲੇ: ‘ਇਹ ਰਾਜਾ ਅਧਾਰਮੀ ਹੈ। ਆਓ, ਹੋਰ—ਧਾਰਮੀ—ਵਿਅਕਤੀ ਨੂੰ ਬਿਠਾਈਏ: ਉਸੇ ਦੇ ਵੰਸ਼ ਦਾ, ਜਾਂ ਨਜ਼ਰਬੰਦ/ਕੈਦ ਰਿਸ਼ਤੇਦਾਰ, ਜਾਂ ਪਾਸੇ ਦੀ ਲੀਨਿਯਜ ਵਾਲਾ, ਜਾਂ ਇਕੱਲਾ ਦਾਵੇਦਾਰ, ਜਾਂ ਸਰਹੱਦੀ ਸਾਮੰਤ, ਜਾਂ ਜੰਗਲ ਦਾ ਮੁਖੀ, ਜਾਂ ਗੋਦ ਲਿਆ/ਲਿਆਂਦਾ ਬਦਲ। ਸਭ ਨੂੰ ਇਹ ਗੱਲ ਚੰਗੀ ਲੱਗਦੀ ਹੈ; ਤੈਨੂੰ ਕਿਵੇਂ ਲੱਗਦੀ ਹੈ?’
It probes what type of regime-change coalition the minister finds plausible—dynastic, aristocratic, frontier-military, or extra-legal—revealing both ambition and network orientation.
It increases psychological commitment and candor, while also generating a recordable breach if the target agrees to treasonous propositions.