Indra's Campaign on Mount Malaya
IndraMarutsMalaya19 Shlokas

Adhyaya 45: Indra’s Campaign on Mount Malaya and the Birth of the Maruts (Origin of the Epithet Gotrabhid)

मलयाचल-दैत्यनिग्रहः तथा मरुत्प्रादुर्भावः (Malayācala-Daityanigrahaḥ tathā Marutprādurbhāvaḥ)

Birth of the Maruts

ଏହି ଅଧ୍ୟାୟରେ ପୁଲସ୍ତ୍ୟ–ନାରଦ ସଂବାଦରେ ମଲୟାଚଳରେ ଦୈତ୍ୟନିଗ୍ରହ ଏବଂ ଇନ୍ଦ୍ରଙ୍କ ପ୍ରସିଦ୍ଧ ଉପାଧିମାନଙ୍କର ବ୍ୟୁତ୍ପତ୍ତି ବର୍ଣ୍ଣିତ। ପରାଜିତ ଅନ୍ଧାସୁରଙ୍କ ଅନୁଚରମାନେ ମୟତାର ନେତୃତ୍ୱରେ ଚନ୍ଦନବନ, ସିଦ୍ଧଗୁହା ଓ ସୁଗନ୍ଧିତ ଦକ୍ଷିଣ ପବନରେ ପବିତ୍ର ମଲୟ ପର୍ବତରେ ଆଶ୍ରୟ ନେନ୍ତି। ଶଙ୍କରଙ୍କ ଆଜ୍ଞାରେ ଶକ୍ର ସେମାନଙ୍କୁ ଯୁଦ୍ଧକୁ ଆହ୍ୱାନ କରି, ଶରବର୍ଷାରେ ଦାନବମାନଙ୍କୁ ପରାସ୍ତ କରି ରସାତଳକୁ ହଂକାଇଦିଅନ୍ତି। ପରେ ଦିତି–କଶ୍ୟପଙ୍କ ତପ, ସୂକ୍ଷ୍ମ ନିୟମଭଙ୍ଗ ଓ ଇନ୍ଦ୍ରଙ୍କ ବଜ୍ରଦ୍ୱାରା ଗର୍ଭଭେଦରୁ ମରୁତମାନଙ୍କ ଜନ୍ମ ଉପାଖ୍ୟାନ ଦ୍ୱାରା ‘ପାକଶାସନ’, ‘ପୁରନ୍ଦର’ ଏବଂ ବିଶେଷତଃ ‘ଗୋତ୍ରଭିଦ୍’ ନାମର କାରଣ ଧର୍ମକାରଣତା ସହ ବ୍ୟାଖ୍ୟା ହୁଏ।

Divine Beings

नारद (Nārada)पुलस्त्य (Pulastya)शङ्कर / त्र्यम्बक (Śaṅkara / Tryambaka)शक्र / इन्द्र / सहस्राक्ष / वासव / पुरन्दर / शतक्रतु (Śakra/Indra and epithets)मरुतः (Maruts)

Sacred Geography

मलयाचल / मलयपर्वत (Malaya mountain)रसातल (Rasātala, nether region)

Mortal & Asura Figures

अन्धासुर (Andhāsura)मयतार (Mayatāra)पाक (Pāka)पुर (Pura—identified here as Bāṇāsura’s son)दिति (Diti)कश्यप (Kaśyapa)हिरण्यकशिपु (Hiraṇyakaśipu)

Key Content Points

  • Pulastya recounts to Nārada how Andhāsura’s defeated asura-retinue (with Mayatāra) settles on the Malaya mountain, whose topography is poetically sacralized (sandalwoods, siddha-caves, fragrant winds).
  • Śaṅkara commissions Indra (Śakra) to remove the asuras; Indra encounters them, summons them to battle, and overwhelms them with arrow-showers, driving the dānava forces to Rasātala.
  • Pulastya provides an etymological justification of Indra’s epithets—Pākaśāsana, Purandara, and especially Gotrabhid—by narrating the Diti–Kaśyapa austerity episode and the birth of the Maruts through Indra’s vajra-splitting of the embryo.

Shlokas in Adhyaya 45

Verse the horse was struck down

पुलस्त्य उवाच श्रूयतां यन्महेन्द्रेण मलये पर्वतोत्तमे कृतं लोकहितं ब्रह्मन्नात्मनश्च तथा हितम्

“Pulastya said: Hear what was done by Mahendra on Malaya, the foremost of mountains—an act beneficial to the world, and likewise beneficial to himself, O Brahmin.”

Verse 4

ददृशुर्मलयं शैलं सिद्धाध्युषितकन्दरम् लतावितासंछन्नं मत्तसत्त्वसमाकुलम्

ସେମାନେ ମଲୟ ପର୍ବତକୁ ଦେଖିଲେ—ଯାହାର କନ୍ଦରାଗୁଡ଼ିକ ସିଦ୍ଧମାନେ ଅଧିଷ୍ଠିତ, ଲତା-ବିଟପରେ ଆବୃତ, ଏବଂ ମତ୍ତ ବନ୍ୟସତ୍ତ୍ୱରେ ପରିପୂର୍ଣ୍ଣ।

Verse ’"

चन्दनैरुरगाक्रान्तैः सुशीतैरभिसेवितम् माधवीकुसुमामोदं ऋष्यर्चितहरं गिरिम्

गच्छ, हे मूढे! त्वं अस्य पापस्य महत् फलम् अलब्धवती। यज्ञसंसदि हयः त्वां विध्वंसयिष्यति।

Verse Vamana–Bali Narrative (Daitya Genealogy and Rise of Bali)

तेषु तत्रोपविष्टेषु प्राणतृप्तिप्रदो ऽनिलः विवाति शीतः शनकैर्दक्षिणो गन्धसंयुतः

{"prahlada_mentioned": false, "lineage_reference": null, "bhakta_parampara": null, "hiranyakashipu_context": null, "narasimha_echo": false, "asura_devotee_theme": null}

Verse 11

अथाजुहाव बलहा सर्वानेव महासुरान् ते चाप्याययुरव्यग्रा विकिरन्तः शेरोत्करान्

ତାପରେ ବଲହା ସମସ୍ତ ମହାସୁରମାନଙ୍କୁ ଆହ୍ୱାନ କଲା। ସେମାନେ ମଧ୍ୟ ନିର୍ବିଘ୍ନରେ ଆସିଲେ; ଆସୁଥିବାବେଳେ ‘ଶେର’ର ଢେର—ଧନରାଶି—ଛିଟାଇ ଆସିଲେ।

Verse 12

तानागतान् बाणजालैः रथस्थो ऽद्भुतदर्शना छादयामास विप्रर्षे गिरीन् वृष्ट्या यथा घनः

ହେ ବିପ୍ରର୍ଷେ, ରଥସ୍ଥ ସେଇ ଅଦ୍ଭୁତଦର୍ଶନ ବୀର ଆଗେଇ ଆସିଥିବାମାନଙ୍କୁ ବାଣଜାଳରେ ଆଚ୍ଛାଦିତ କଲା; ଯେପରି ଘନ ବୃଷ୍ଟିରେ ପର୍ବତମାନଙ୍କୁ ଢାକେ।

Verse 13

ततो बाणैरवच्छाद्य मयादीन् दानवान् हरिः पाकं जघान तीक्ष्णाग्रैर्मार्गणैः कङ्गवाससैः

ତାପରେ ହରି ବାଣଦ୍ୱାରା ମାୟା ଆଦି ଦାନବମାନଙ୍କୁ ଆଚ୍ଛାଦିତ କରି, କଙ୍ଗ ପକ୍ଷୀର ପିଛା ଲଗା ତୀକ୍ଷ୍ଣାଗ୍ର ବାଣରେ ପାକକୁ ନିହତ କଲା।

Verse 14

तत्र नाम विभुर्लोभे शासनत्वात् शरैर्दृढैः पाकशासनतां शक्रः सर्वामरपतिर्विभुः

["Escalation to direct combat with Śiva", "Asura aggression against Śiva’s gaṇas and the Devas", "Martial imagery (arrow-flood)", "Śaiva mythic cycle: Pramathas in battle"]

Verse "

करिष्याम्यनुशुश्रूषां भवत्या यदि मन्यसे बाञमित्यब्रवीद् देवी भाविकर्मप्रचोदिता

विनायकाद्याः प्रमथाः शक्रेण दैवतैश्च समं सध्वजाक्षं रथं तूर्णमभञ्जन्, तपोधनाः।

Verse 29

तमन्तरमशौचस्य ज्ञात्वा देवः सहस्रदृक् विवेश मातुरुदरं नासारन्ध्रेण नारद

ହେ ନାରଦ! ଅଶୌଚର ସେଇ ଅନ୍ତରାଳ ଜାଣି ସହସ୍ରଦୃକ୍ ଦେବ (ଇନ୍ଦ୍ର) ନାସାରନ୍ଧ୍ର ଦ୍ୱାରା ମାତୃଉଦରକୁ ପ୍ରବେଶ କଲେ।

Verse 30

प्रविश्य जठरं क्रुद्धो दैत्यमातुः पुरन्दरः ददर्शोर्ध्वमुकं बालं कटिन्यस्तकरं महत्

ପୁରନ୍ଦର (ଇନ୍ଦ୍ର) କ୍ରୋଧିତ ହୋଇ ଦୈତ୍ୟମାତାର ଜଠରରେ ପ୍ରବେଶ କଲେ; ସେଠାରେ ଉର୍ଦ୍ଧ୍ୱମୁଖୀ, କଟିରେ ହାତ ରଖିଥିବା, ଏକ ମହାନ ବାଳକକୁ ଦେଖିଲେ।

Verse 31

तस्यैवास्ये ऽथ ददृशे पेशीं मांसस्य वासवः शुद्धस्फटिकसंकाशां कराभ्यां जगृहे ऽथ ताम्

ତାପରେ ବାସବ (ଇନ୍ଦ୍ର) ସେହି ମୁଖରେ ଶୁଦ୍ଧ ସ୍ଫଟିକ ସଦୃଶ ଦୀପ୍ତିମାନ ମାଂସପେଶୀ ଦେଖିଲେ; ଏବଂ ଦୁଇ ହାତରେ ତାହାକୁ ଧରିଲେ।

Verse 34

तेनैव गर्भं दितिजं वज्रेण शतपर्वणा चिच्छेद सप्तधा ब्रह्मन् स रुरोद च विस्वरम्

ସେଇ ଶତପର୍ବ ବଜ୍ରଦ୍ୱାରା, ହେ ବ୍ରାହ୍ମଣ, ସେ ଦିତିଜ ଗର୍ଭକୁ ସାତ ଭାଗରେ କାଟିଦେଲା; ଏବଂ ସେ ଉଚ୍ଚ ସ୍ୱରରେ କାନ୍ଦିଲା।

Verse 35

ततो ऽपयबुध्यत दितिरजानाच्छक्रचोष्टितम् शुश्राव वाचं पुत्रस्य रुदमानस्य नारद

ତାପରେ ଦିତି ଜାଗ୍ରତ ହେଲା; ଶକ୍ର କ’ଣ କରିଥିଲା ସେ ଜାଣିଲା ନାହିଁ। ହେ ନାରଦ, ସେ କାନ୍ଦୁଥିବା ପୁତ୍ରର ବାଣୀ ଶୁଣିଲା।

Verse 36

शक्रो ऽपि प्राह मा मूढ रुदस्वेति सुघर्घरम् इत्येवमुक्त्वा चैकैकं भूयश्चिच्छेद सप्तधा

ଶକ୍ର (ଇନ୍ଦ୍ର) ମଧ୍ୟ ଅତ୍ୟନ୍ତ କଠୋର ସ୍ୱରରେ କହିଲେ—“ହେ ମୂଢ, କାନ୍ଦ!” ଏହିପରି କହି ସେ ପୁଣି ପ୍ରତ୍ୟେକକୁ ସାତ ସାତ ଭାଗରେ କାଟିଦେଲେ।

Verse 38

ते जाता मरुतो नाम देवभृत्याः शतक्रतोः मातुरेवापचारेण चलन्ते ते पुरस्कृताः 45.37 ततः सकुलिशः शक्रो निर्गम्य जठरात् तदा दितिं कृताञ्जलिपुटः प्राह भीतस्तु शापतः

ସେମାନେ ଜନ୍ମ ନେଇ ‘ମରୁତ’ ନାମରେ ପ୍ରସିଦ୍ଧ ହେଲେ—ଦେବଭୃତ୍ୟ, ଶତକ୍ରତୁ (ଇନ୍ଦ୍ର)ଙ୍କ ଅନୁଚର। ମାତାଙ୍କ ଅପଚାର ହେତୁ ସେମାନେ ତାଙ୍କୁ ଆଗରେ ରଖି (ତାଙ୍କ ସହ) ବିଚରଣ କଲେ। ତେବେ ବଜ୍ରଧାରୀ ଶକ୍ର ଗର୍ଭରୁ ବାହାରି, ଶାପଭୟରେ, ଅଞ୍ଜଳି ବାନ୍ଧି ଦିତିଙ୍କୁ କହିଲେ।

Verse 39

ममास्ति नापराधो ऽयं यच्छास्तस्तनयस्तव तवैवापनयाच्छस्तस्तन्मे न क्रोद्धमर्हसि

ଏହା ମୋର ଅପରାଧ ନୁହେଁ; କାରଣ ତୁମ ପୁତ୍ର ଦଣ୍ଡନୀୟ ଥିଲା। ତୁମେ ନିଜେ ତାହାର ରକ୍ଷା/ପୁଣ୍ୟ ଅପସାରଣ କଲ; ତେଣୁ ସେ ଦଣ୍ଡଯୋଗ୍ୟ ହେଲା। ଏହିପରି ମୋପରେ କ୍ରୋଧ କରିବା ଉଚିତ୍ ନୁହେଁ।

Verse 40

दितिरुवाच न तावत्रापराधो ऽस्ति मन्ये दिष्टमिदं पुरा संपूर्णे त्वपि काले वै या शौचत्वमुपागता

ଦିତି କହିଲେ—ଏଥିରେ କୌଣସି ଦୋଷ ଅଛି ବୋଲି ମୁଁ ମନେ କରେନି; ଏହା ପୂର୍ବରୁ ଦୈବବିଧିରେ ନିର୍ଦ୍ଧାରିତ ଥିଲା। ସମୟ ସମ୍ପୂର୍ଣ୍ଣ ହୋଇଥିଲେ ମଧ୍ୟ, ମୁଁ ଶୌଚ (ପବିତ୍ରତା) ପ୍ରାପ୍ତ ଥିଲି, ତଥାପି ଏହି ଫଳ ମୋତେ ମିଳିଲା।

Verse 41

पुलस्त्य उवाच इत्येवमुक्त्वा तान् बालान् परिसान्त्व्य दितिः स्वयम् देवाराज्ञा सहैतांस्तु प्रेषयामास भामिनि

ପୁଲସ୍ତ୍ୟ କହିଲେ—ଏପରି କହି ଦିତି ନିଜେ ସେହି ବାଳକମାନଙ୍କୁ ସାନ୍ତ୍ୱନା ଦେଲେ; ଏବଂ ଦେବରାଜଙ୍କ ସହ ସେ ତେଜସ୍ୱିନୀ ତାଙ୍କୁ ପ୍ରେଷଣ କଲେ।

Frequently Asked Questions

The chapter foregrounds a syncretic polity rather than sectarian competition: Śaṅkara (Tryambaka) authorizes Indra’s action, and Indra’s violence is framed as dharma-protection and cosmic administration. The narrative emphasis is on delegated divine governance and ethical causality (austerity, purity, lapse), not on rivalry between cults.

This Adhyāya is primarily topographical in a descriptive (not tirtha-prescriptive) mode: Malaya is sanctified through iconographic landscape markers—siddha-dwelling caves, cooling sandal forests, flowering creepers, and fragrant southern winds—creating a sacral ecology that explains why beings seek refuge there. No specific Sarasvatī-basin tirtha, pond, or ritual merit is enumerated in this excerpt.

Pulastya links the epithet to Indra’s vajra-act within Diti’s womb: exploiting a momentary impurity during Diti’s long observance, Indra enters and splits the embryo, producing the Maruts who become deva-servitors. The name Gotrabhid is thus justified through a mythic act of ‘splitting’ that reorders hostile potential into divine service.