Amṛta-Manthana and Lalitā’s Mohinī Intervention
Amṛtamanthana-Prasaṅga
उमापि तं समोवेक्ष्य धावन्तं चात्मनः प्रियम् / स्वात्मानं स्वात्मर्सोन्दर्यं निन्दन्ती चातिविस्मिता / तस्थाववाङ्मुखी तूष्णीं लज्जासूयासमन्विता
umāpi taṃ samovekṣya dhāvantaṃ cātmanaḥ priyam / svātmānaṃ svātmarsondaryaṃ nindantī cātivismitā / tasthāvavāṅmukhī tūṣṇīṃ lajjāsūyāsamanvitā
ଉମା ମଧ୍ୟ ନିଜ ପ୍ରିୟଙ୍କୁ ଧାଉଥିବା ଦେଖି, ଅତ୍ୟନ୍ତ ବିସ୍ମିତ ହୋଇ ନିଜକୁ ଓ ନିଜ ସୌନ୍ଦର୍ୟକୁ ନିନ୍ଦା କଲେ। ପରେ ଲଜ୍ଜା ଓ ଈର୍ଷ୍ୟାରେ ଯୁକ୍ତ ହୋଇ, ମୁଖ ନମାଇ ନିରବ ଭାବେ ଦଣ୍ଡାୟମାନ ରହିଲେ।