मनुस्तच्छाक्षमत्सर्वं यमस्तद्वै न चाक्षमत् / बहुशो जल्पमानस्तु सापत्न्यादतिदुःखितः
manustacchākṣamatsarvaṃ yamastadvai na cākṣamat / bahuśo jalpamānastu sāpatnyādatiduḥkhitaḥ
ମନୁ ସେ ସବୁକୁ ସହିଲେ; କିନ୍ତୁ ଯମ ତାହା ସହି ପାରିଲେ ନାହିଁ। ସପତ୍ନୀଜନିତ ଦୁଃଖରେ ଅତ୍ୟନ୍ତ ପୀଡ଼ିତ ହୋଇ ସେ ବାରମ୍ବାର କଥା କହୁଥିଲେ।