स सत्त्रिभिः शपथपूर्वमेकैकममात्यमुपजापयेत् अधार्मिको अयं राजा साधु धार्मिकमन्यमस्य तत्कुलीनमपरुद्धं कुल्यमेकप्रग्रहं सामन्तमाटविकमौपपादिकं वा प्रतिपादयामः सर्वेषामेतद् रोचते कथं वा तव इति ॥ कZ_०१.१०.०३ ॥
sa sattribhiḥ śapathapūrvam ekaikam amātyam upajāpayet: adhārmiko ayaṃ rājā; sādhu dhārmikam anyam asya tatkulīnam aparuddhaṃ kulyam ekapragrahaṃ sāmantam āṭavikam aupapādikaṃ vā pratipādayāmaḥ; sarveṣām etad rocate—kathaṃ vā tava? iti
ସେ ସତ୍ତ୍ରି-ଏଜେଣ୍ଟମାନଙ୍କ ଦ୍ୱାରା, ଶପଥ କରାଇ, ପ୍ରତ୍ୟେକ ଅମାତ୍ୟଙ୍କୁ ଏକେକ କରି ଗୁପ୍ତରେ ପରୀକ୍ଷା/ପ୍ରେରଣା ଦେବେ: ‘ଏହି ରାଜା ଅଧାର୍ମିକ। ଆସ, ଅନ୍ୟ ଜଣେ—ଧାର୍ମିକ—ବ୍ୟକ୍ତିଙ୍କୁ ସ୍ଥାପନ କରିବା: ତାଙ୍କର ନିଜ ବଂଶର, କିମ୍ବା ନିର୍ବନ୍ଧ/ବନ୍ଦୀ ଆତ୍ମୀୟ, କିମ୍ବା ପାର୍ଶ୍ୱ-ଆତ୍ମୀୟ, କିମ୍ବା ଏକମାତ୍ର ଦାବିଦାର, କିମ୍ବା ସୀମାନ୍ତ ସାମନ୍ତ, କିମ୍ବା ଅଟବୀ ନାୟକ, କିମ୍ବା ଦତ୍ତକ/ଆଣିଥିବା ପ୍ରତିସ୍ଥାପକ। ସମସ୍ତଙ୍କୁ ଏହା ଭଲ ଲାଗେ; ତୁମର କଣ?’
It probes what type of regime-change coalition the minister finds plausible—dynastic, aristocratic, frontier-military, or extra-legal—revealing both ambition and network orientation.
It increases psychological commitment and candor, while also generating a recordable breach if the target agrees to treasonous propositions.