Yogatattva
यथेष्टवायुधारणाद्वायोः सिद्ध्येत् केवलकुम्भकः । केवले कुम्भके सिद्धे रेचपूरविवर्जिते ॥
न तस्य दुर्लभं किञ्चित् त्रिषु लोकेषु विद्यते । प्रस्वेदो जायते पूर्वं मर्दनं तेन कारयेत् ॥
ततोऽपि धारणाद्वायोः क्रमेणैव शनैः शनैः । कम्पो भवति देहस्य आसनस्थस्य देहिनः ॥
ततोऽधिकतराभ्यासाद् दार्दुरी स्वेन जायते । यथा च दर्दुरो भाव उत्प्लुत्योत्प्लुत्य गच्छति ॥
पद्मासनस्थितो योगी तथा गच्छति भूतले । ततोऽधिकतरभ्यासाद् भूमित्यागश्च जायते ॥
यथा-इष्ट-वायु-धारणात् । वायोः सिद्ध्येत् केवल-कुम्भकः । केवले कुम्भके सिद्धे । रेच-पूर-विवर्जिते ॥
न । तस्य । दुर्लभम् । किञ्चित् । त्रिषु । लोकेषु । विद्यते । प्र-स्वेदः । जायते । पूर्वम् । मर्दनम् । तेन । कारयेत् ॥
ततः अपि । धारणात् । वायोः । क्रमेण एव । शनैः शनैः । कम्पः । भवति । देहस्य । आसन-स्थस्य । देहिनः ॥
ततः । अधिक-तर-अभ्यासात् । दार्दुरी । स्वेन । जायते । यथा । च । दर्दुरः । भावः । उत्प्लुत्य-उत्प्लुत्य । गच्छति ॥
पद्म-आसन-स्थितः । योगी । तथा । गच्छति । भू-तले । ततः । अधिक-तर-अभ्यासात् । भूमि-त्यागः । च । जायते ॥
yatheṣṭavāyudhāraṇād vāyoḥ siddhyet kevalakumbhakaḥ | kevale kumbhake siddhe recapūravivarjite ||
na tasya durlabhaṃ kiñcit triṣu lokeṣu vidyate | prasvedo jāyate pūrvaṃ mardanaṃ tena kārayet ||
tato’pi dhāraṇād vāyoḥ krameṇaiva śanaiḥ śanaiḥ | kampo bhavati dehasya āsanasthasya dehinaḥ ||
tato’dhikatarābhyāsād dārdurī svena jāyate | yathā ca darduro bhāva utplutyotplutya gacchati ||
padmāsanasthito yogī tathā gacchati bhūtale | tato’dhikatarābhyāsād bhūmityāgaś ca jāyate ||
အသက်ရှုကို မိမိအလိုရှိသလို ထိန်းသိမ်းထားခြင်းဖြင့် ကေဝလ-ကుంఠဘကကို ရရှိနိုင်သည်။ ကေဝလ-ကుంఠဘက ပြည့်စုံသွားသောအခါ—ရေချကနှင့် ပူရက (ထုတ်ရှု၊ ဝင်ရှု) မပါဘဲ—လောကသုံးပါး၌ သူ့အတွက် ခက်ခဲ၍ မရနိုင်သောအရာ မရှိတော့။ အရင်ဆုံး ချွေးထွက်လာပြီး ထိုချွေးဖြင့် ကိုယ်ခန္ဓာကို နှိပ်နယ်စေသင့်သည်။ ထို့နောက် ဝါယုကို ထပ်မံထိန်းသိမ်းခြင်းကြောင့် တဖြည်းဖြည်း၊ နည်းနည်းချင်း အာသန၌ ထိုင်နေသော သာဓက၏ ကိုယ်ခန္ဓာ တုန်ခါလာသည်။ ထို့နောက် လေ့ကျင့်မှု ပိုမိုတိုးတက်လာသော် ဖားကဲ့သို့ လှုပ်ရှားမှု (ဒါရ္ဒူရီ) သည် အလိုအလျောက် ပေါ်ပေါက်လာသည်; ဖားသည် ခုန်လှန်၍ ထပ်ခါထပ်ခါ သွားသကဲ့သို့ ပဒ္မအာသန၌ ထိုင်သော ယောဂီလည်း မြေပြင်ပေါ်တွင် ထိုနည်းတူ ရွေ့လျားနိုင်သည်။ ထို့ထက် ပိုမိုလေ့ကျင့်လျှင် မြေပြင်ကို စွန့်ခွာခြင်း (လေထဲမြောက်တက်ခြင်း) လည်း ပေါ်ပေါက်လာသည်။
Through retention of the breath at will, kevala-kumbhaka is accomplished. When kevala-kumbhaka is perfected, devoid of exhalation and inhalation, nothing in the three worlds is difficult to attain for him. First sweating arises; then one should cause massage with that. Thereafter, by further retention of the vital air, gradually and little by little, trembling of the body occurs for the embodied practitioner seated in posture. Then, by still greater practice, a frog-like movement arises of itself; as a frog goes by leaping again and again, so the yogin seated in lotus posture moves on the ground. By still greater practice, abandonment of the ground also arises.