गालवस्य विषादः तथा विष्णुप्रयाणम्
Gālava’s Despair and Resolve to Seek Viṣṇu
निर्बन्धतस्तु बहुशो गालवस्य तपस्विन: । किंचिदागतसंरम्भो विश्वामित्रो5ब्रवीदिदम्
nirbandhatas tu bahuśo gālavasya tapasvinaḥ | kiñcid āgata-saṃrambho viśvāmitro 'bravīd idam ||
နာရဒက ပြောသည်—တပသီ ဂာလဝသည် အကြိမ်ကြိမ် မလျော့မရဲ တောင်းဆိုလျက် ဖိအားပေးလာသဖြင့် ဝိశ్వာမိတ္တရသည် အနည်းငယ် စိတ်မရှည်သကဲ့သို့ ဖြစ်လာကာ ဤစကားတို့ကို ဆို하였다။ ဤအပိုဒ်သည် မရပ်မနား အတင်းအကျပ်တောင်းဆိုမှုက စည်းကမ်းတကျရှိသော ရှင်သန်တော်မူသူတစ်ပါးကိုပင် တင်းမာစေနိုင်ကြောင်းနှင့် ဆရာ၏ တုံ့ပြန်မှုသည် ဒေါသသက်သက်မဟုတ်ဘဲ သီလနှင့် သင့်တော်မှု၏ အကန့်အသတ်ကို သတ်မှတ်ရန် လိုအပ်မှုမှ ပေါ်လာနိုင်ကြောင်းကို ထင်ဟပ်စေသည်။
नारद उवाच
Even the virtuous can be provoked by repeated, insistent demands; therefore one should practice restraint in asking, and teachers may set boundaries through firm speech to uphold propriety (dharma).
Nārada narrates that Gālava repeatedly presses the sage Viśvāmitra; slightly irritated, Viśvāmitra responds and begins to state what follows.