Balarāma Slays the Ape Dvivida
Dvivida-vadha
मूषलाहतमस्तिष्को विरेजे रक्तधारया । गिरिर्यथा गैरिकया प्रहारं नानुचिन्तयन् ॥ १९ ॥ पुनरन्यं समुत्क्षिप्य कृत्वा निष्पत्रमोजसा । तेनाहनत् सुसङ्क्रुद्धस्तं बल: शतधाच्छिनत् ॥ २० ॥ ततोऽन्येन रुषा जघ्ने तं चापि शतधाच्छिनत् ॥ २१ ॥
mūṣalāhata-mastiṣko vireje rakta-dhārayā girir yathā gairikayā prahāraṁ nānucintayan
भगवानांच्या मुसळाने कवटीवर घाव बसताच द्विविद रक्तधारेने असा शोभून दिसला, जणू गेरूने रंगलेला पर्वत। जखमेची पर्वा न करता त्याने दुसरे झाड उपटून पानं झाडली व बलरामांवर घाव घातला; अत्यंत क्रुद्ध बलरामांनी ते झाड शेकडो तुकड्यांत फोडले. मग त्याने आणखी झाड घेऊन रोषाने प्रहार केला; तेही प्रभूंनी शतधा चिरडले.
It says Dvivida’s head was smashed by the club-blow, blood streamed like red ochre on a mountain, yet he arrogantly ignored the injury.
The comparison highlights the vivid sight of blood flowing over his body, like mineral-red lines on a mountain face, emphasizing the intensity of the combat.
Unchecked pride can make a person ignore clear consequences; devotion and humility protect one from the self-destructive insistence on ego.