अयमुच्चैः सिञ्चति इति कात्यायनः प्रवव्राज क्रौञ्चोऽपसव्यमिति कणिङ्को भारद्वाजः तृणमिति दीर्घश्चारायणः शीता शाटी इति घोटमुखः हस्ती प्रत्यौक्षीत् इति किञ्जल्कः रथाश्वं प्राशंसीत् इति पिशुनः प्रतिरवणे शुनः पिशुनपुत्रः ॥ कZ_०५.५.११ ॥
ayamuccaiḥ siñcati iti kātyāyanaḥ pravavrāja krauñco'pasavyam iti kaṇiṅko bhāradvājaḥ tṛṇam iti dīrghaś cārāyaṇaḥ śītā śāṭī iti ghoṭamukhaḥ hastī pratyaukṣīt iti kiñjalkaḥ rathāśvaṃ prāśaṃsīt iti piśunaḥ pratiravaṇe śunaḥ piśunaputraḥ
कात्यायन म्हणत निघून गेला—“हा वरून शिंपडतो.” क्रौञ्च—“हे अपसव्य/अशुभ आहे.” कणिङ्क भारद्वाज—“हे तर तृण (गवत) आहे.” दीर्घ चारायण—“थंडी—पातळ वस्त्र.” घोटमुख—“हत्तीवर उलट शिंपडले गेले (अपशकुन).” किञ्जल्क—“रथाच्या घोड्याची प्रशंसा होत आहे.” पिशुन—पिशुनपुत्र शुन—प्रतिरव (विरोधी/शत्रुतापूर्ण कोलाहल) होत असताना निघून गेला.
To cite remembered precedents: earlier advisers withdrew from service when court conditions (omens, hostile signals, factional noise) indicated danger or loss of influence.
Not superstition for its own sake, but reading “signals” of court climate—when the ruler’s environment becomes unsafe or irrational, a minister must reassess duty versus survival and capacity to correct policy.