सेनापतिरर्थमानाभ्यामभिसंस्कृतमनीकमाभाषेत शतसाहस्रो राजवधः पञ्चाशत्साहस्रः सेनापतिकुमारवधः दशसाहस्रः प्रवीरमुख्यवधः पञ्चसाहस्रो हस्तिरथवधः साहस्रोऽश्ववधः शत्यः पत्तिमुख्यवधः शिरो विंशतिकं भोगद्वैगुण्यं स्वयं ग्राहश्च इति ॥ कZ_१०.३.४५ ॥
senāpatir arthamānābhyām abhisaṃskṛtam anīkam ābhāṣeta śatasāhasro rājavadhaḥ pañcāśatsāhasraḥ senāpatikumāravadhaḥ daśasāhasraḥ pravīramukhyavadhaḥ pañcasāhasro hastirathavadhaḥ sāhasro'śvavadhaḥ śatyaḥ pattimukhyavadhaḥ śiro viṃśatikaṃ bhogadvaiguṇyaṃ svayaṃ grāhaś ca iti
सेनापती अर्थ व मान (बक्षीस व सन्मान) देऊन तयार केलेल्या सैन्याला असे संबोधील— ‘शत्रुराजवधास एक लाख; शत्रु सेनापतीच्या पुत्र/उत्तराधिकारीवधास पन्नास हजार; प्रमुख वीरवधास दहा हजार; हत्ती‑ किंवा रथ‑योद्धावधास पाच हजार; अश्वारोहीवधास एक हजार; प्रमुख पायदळवधास शंभर; शिर आणल्यास वीस; मिळालेल्या लुटीवर भोगाचा दुहेरी हक्क; आणि जिवंत कैदी पकडल्यास (बक्षीस)’—असे।
It aligns individual risk-taking with strategic value: higher payouts for high-impact targets (king, commanders, champions) and smaller payouts for lower-impact kills.
Heads serve as verifiable proof for claims; prisoners provide intelligence, leverage, and bargaining value—so policy incentivizes capture, not only killing.