
Chapter 146 — Aṣṭāṣṭaka Devī-s (अष्टाष्टकदेव्यः)
या अध्यायात अग्नि (ईश्वरवाणी रूपाने) त्रिखण्डी—ब्रह्मा, विष्णू व माहेश्वरी—ही मातृकांच्या गुप्त ‘हृदय’ाशी निगडित मंत्ररचना म्हणून सांगतो. मातृशक्ती साध्य-सिद्धी देणाऱ्या, अक्षय, अडथळारहित गतीच्या आणि वशीकरण, उच्चाटन, मूलन इत्यादी कर्मे करणाऱ्या—विशेषतः शत्रुकृत्य छेदून सिद्धी मिळविण्यास समर्थ—अशा वर्णिल्या आहेत. ‘विच्चे स्वाहा’ अंत असलेले मंत्रखंड, हस्तलिखित-पाठभेद, पद/शब्द मोजणी व मोठ्या मंत्रसमूहातील त्यांची मांडणी दिली आहे. पाच प्रणव-सीमा घेऊन जप-पूजा, पदसंधींमध्ये कुब्जिका-हृदयाची घुसवण, ‘तीनांच्या मधोमध’ ध्वनिविन्यास नियम, शिखा-शिवा/भैरव सूत्रे, तसेच ३२ वर्णक्रमाशी जुळणारे त्र्यक्षरी बीजसमूह (बीजसहित/बीजरहित) सांगितले आहेत. उत्तरार्धात कुलानुसार ब्राह्मणी, माहेश्वरी, कौमारी, वैष्णवी, वाराही, ऐंद्री, चामुण्डा, महालक्ष्मी इत्यादी देवींची नावे देऊन, युद्धजयार्णव परंपरेत विजयासाठी मंडलपूजेवर भर दिला आहे।
No shlokas available for this adhyaya yet.
A Trikhaṇḍī mantra-framework tied to the secret Mātṛkā-hṛdaya, with prescribed japa/worship, pada-sandhi insertion of Kubjikā-hṛdaya, and phonetic (varṇa) arrangements supporting maṇḍala-based victory rites.
It repeatedly frames the Mothers’ powers as operative for jaya: uprooting obstacles/enemies, cutting hostile rites (para-karma), and prescribing maṇḍala worship of specific kula-born goddess groups explicitly “for victory.”
Because mantra efficacy and transmission depend on exact phonetic forms; the chapter preserves variant endings and syllable-forms to document recensional differences while still maintaining counting schemes (pada totals; inclusion within larger mantra sets).